Konečně se dostávám k tomu, abych se definitivně rozloučil s letošní sezónou. Poslední zaznamenanou akcí byl sice druhý víkend v září Double Mamut tour non-stop, ale od té doby jsem byl stále zaměstnán něčím, co mělo vyšší prioritu a tak se k ohlédnutí za letošním ročníkem dostávám teprve teď. Ačkoli jsem si letos naplánoval méně akcí, nebylo to vůbec jednoduché. Jenže vezměme to pěkně popořadě.

Pohárové závody:

Zařadil jsem je na začátek sezóny a pojal jsem je spíše na rozjetí. Jelikož se opět neuskutečnil silniční maraton Sudety Tour  v Teplicích nad Metují, měl bych hned na začátku sezóny poměrně velkou nezávodní pasáž. Na těchto závodech se mně střídavě dařilo i nedařilo, z pěti závodů jsem se třikrát propracoval na bednu, což považuji za úspěšné. Do budoucna však stále považuji tyto akce pouze za jednorázovou záležitost a asi se jim nebudu věnovat cíleně. Nicméně, příležitostně je určitě zařadím do svého kalendáře. Nejen, že se na nich schází skvělá parta lidí, navíc si tam vždy pěkně zazávodím. Nevýhodou je, že bývají na můj vkus poměrně z ruky a mě se nechce za nimi tak často a daleko cestovat.

Silniční maratony:

Po několika letech jsem se rozhodl absolvovat kompletní 53x11 Marathon Cup. V momentální podobě se jedná o šest maratonů. Zatím se stále z technických příčin nejezdí Sudety Tour v Teplicích nad Metují a také trvá nejasná situace v Klatovech kolem Krále Šumavy.

Sérii jsem začal ve velkém stylu. Mamut tour v Přerově se mně povedl a ačkoli jsem v závěru podlehl skvělému Petrovi Zahrádkovi, s výkonem jsem byl velmi spokojený.

O měsíc později ve Štítech na Rampušákovi jsem sice začal také dobře, ale závěr závodu mě vůbec nevyšel. Hodně jsem se trápil a jen s vypětím všech sil jsem uhájil třetí místo. Tím začali mé zdravotní problémy, které způsobila náhlá střevní infekce, která se projevila naplno až v den závodu.

Moje trápení pak vyvrcholilo na Beskyd Tour, kde jsem od poloviny závodu jel na morálku a stačilo to pouze na páté místo v kategorii.

O čtrnáct dní později to bylo ve Starém Smokovci přece jen lepší a na letošním Tatry Tour jsem vybojoval druhé místo, když mě prvenství uniklo v závěrečném finiši o pár vteřin. Tímto výsledkem jsem se také konečně vrátil zpět k závodění, i když o top formě ze začátku sezóny jsem si už mohl jenom nechat zdát.

Následovala novinka v seriálu, Krakonošův cyklomaraton v Trutnově. Kilometráží sice nejkratší závod, ale s drastickým kopcem na Pražskou boudu. Závod jsem zvládl velmi dobře, ale podcenil jsem náročnost královského stoupání a nevzal si lehčí pastorky. To mě stálo několik míst a uhájil jsem s odřenýma ušima třetí místo v kategorii.

Závěr seriálu patřil tradičně Krušnotonu v Teplicích. V nezvykle horkém počasí jsem se posledních padesát kilometrů docela trápil, ale bylo z toho první vítězství v kategorii v sezóně. Krásná odměna za přetěžký závod a parádní tečka na závěr.

V konečném účtování celé série z toho nakonec bylo skvělé první místo v bodovací soutěži. Je to poprvé, od roku 2008, co se mě podařilo nasbírat nejvíce bodů a soutěž vyhrát. Moc mě to potěšilo, i když vím, že jsem příliš oslnivých výkonů letos nepředvedl.  Absolvoval jsem však celý seriál a v každém závodě jsem bodoval, a to se počítá. Horší výsledky v celkovém pořadí jednotlivých závodů se promítly do soutěže SuperPrestige, která má jiné bodování a hodnotí jen tři nejlepší výsledky. V té jsem letos obsadil až deváté místo. Paradoxně, v časopise 53x11 je preferována soutěž SuperPrestige, ačkoli podle mě je právě bodovací soutěž náročnější, protože musíte uspět ve všech závodech série. Což pro nás amatéry není právě jednoduchá a samozřejmá záležitost. Proto si také svého letošního vítězství v 53x11 Marathon Cup hodně cením a je vlastně splněním hlavního cíle sezóny.

24-hodinovky:

Po dlouhém váhání jsem se rozhodl, že se letos ještě jednou zúčastním 24-hodinového závodu 24h Slovakia Ring cycling race. Závod se mě svým pojetím čím dál více vzdaluje, přesto jsem to chtěl ještě jednou zkusit. Bohužel okolnosti byly letos nastavené výrazně proti mně. Proti loňsku došlo v soutěži jednotlivců k dalšímu posunu, kdy lídr soutěže měl k dispozici domestiky a nemusel zajíždět do boxů. Je to sice z jeho strany velký výkon, ale také velká konkurenční výhoda, které jednotlivec nemá prakticky šanci čelit. K tomu se přidalo neskutečně teplé počasí, odpolední teploty se šplhali přes 35°C. A bohužel já jsem byl zřejmě nejen přemotivovaný, ale ještě k tomu nedoléčený ze střevních potíží, které mě postihli dvanáct dní před tímto závodem na maratonu Rampušák ve Štítech.

Výsledkem této vražedné kombinace byl kolaps po šesti hodinách na dráze a jen velmi pomalý a bolestný návrat zpět do závodu. Ten se mě nakonec s velkými obtížemi podařilo dokončit na čtvrtém místě. Nicméně, ze zpětného pohledu to byla nerozvážnost, dokončovat v takovém stavu závod. Měl jsem pak velké problémy se vzpamatovat a zregenerovat na další maraton do Beskyd.

Co se týká samotného závodu, pro mě to byla na Slovakia Ringu derniéra. Závod mě svým pojetím už vůbec nevyhovuje a jde směrem proti smyslu 24-hodinovky. Navíc jsem letos porovnáním svých záznamů z předchozích ročníků došel k závěru, že s velkou pravděpodobností nadhodnocuje výsledky. Z mých záznamů plyne, že je cyklistům připočtena k dobru vzdálenost kolem 200m na jednom kole. Při objemech, které se v závodě jezdí (letos jsem ujel 131 kol), to může znamenat desítky kilometrů zadarmo navíc. No neberte to!

Pokud se ještě někdy pokusím o okruhovou 24-hodinovku, tak jedině sólo a s časovkářskými nástavci. Jiný formát už pro mě nemá význam, ale osmistovku sólo za 24-hodin bych velmi rád pokořil.

Double Mamut tour non-stop:

Pro mě to byla asi nejzajímavější akce sezóny, ačkoli jsem ji absolvoval v samotném závěru, kdy jsem už byl prakticky z formy. Když přišla loni Hanka Ebertová s nápadem, že se pokusí objet dvakrát za sebou trať teplického Krušnotonu během 24 hodin, zaujalo mě to. Jenže do Teplic to mám přece jen z ruky a tak mě napadlo, že mám prakticky za humny také maratonskou trať s poměrně náročnými parametry - přerovský Mamut Tour.

Role doprovodu se ujal Mirek Mikláš a s ohledem na charakter trati, kdy jsou některé části trati autem nedostupné, jsme zvolili systém předem domluvených zastávek, kde mě Mirek čekal s občerstvením a oblečením. Čas startu jsem zvolil tak, abych většinu trati absolvoval v noci, přičemž kompletní druhé kolo vyšlo na druhou část noci. Ve finále to bylo nádherné sólo noční dobrodružství, které jsem si parádně vychutnal. Kromě mírného útlumu v závěru prvního kola, jsem neměl žádný větší problém. Závěrečný účet se zastavil na hodnotě 15 hodin 9 minut na trati dlouhé 400km s převýšením 6345m.

Musím se přiznat, že nápad mě natolik nadchnul, že plánuji příští rok uskutečnit jej také v Teplicích na trati Krušnotonu. Doufám, že se sejde počasí a forma, aby výsledný čas a zážitek z akce stál za to.

Tak to bychom měli letošní sezónu, mírně hektickou, ale ve výsledku myslím celkem úspěšnou. Ještě bych se chtěl vrátit k otázce, zda se ještě hodlám někdy vrátit k ultramaratonům, kterou jsem letos několikrát dostal. Já osobně bych se vrátil moc rád, utramaratony mě stále silně oslovují, ale v současné situaci si o účasti mohu nechat jen zdát. Nejen z finančního, ale i z organizačního hlediska to zatím není reálné. Především mně v týmu schází člen, který by dokázal manažersky nahradit Hanku Ebertovou, která tuhle roli skvěle zvládala v letech 2012-2013. Bez takové opory si nedokáži představit, že bych při svém pracovním a tréninkovém vytížení sám zvládl nejen finančně, ale i organizačně připravit se na závod tak, aby mělo vůbec smysl o účasti na zahraničním ultramaratonu uvažovat. Zatím se mě nepodařilo najít nikoho, kdo by byl schopen ale především ochoten, se této role ujmout. No, ale neházím flintu do žita, třeba se to jednou podaří.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří mě letos opět podpořili a nelitovali svého volného času, aby se mnou jezdili po závodech. Bez jejich pomoci by to nešlo a já jsem moc vděčný za jejich přízeň. Poslední sobotu v září jsme se všichni už tradičně sešli v Hradčanech na akci, kterou nazýváme poněkud nepřesně „poslední kilometr“. Letos si udělala ve svém nabitém programu čas i Hanka. Nálada byla super, dokonce i počasí se nad námi slitovalo a tak mohla proběhnout tradiční odpolední grilovačka. Eda zkušeně rozpálil rošt a na výsledky jeho snažení se stály fronty. Děkuji mamce a Ireně za přípravu hostiny a Ivoškovi za skvělý burčák.

Děkuji všem, kteří mě letos podpořili a drželi palce. Věřím, že se mě přes zimu podaří opět kvalitně potrénovat, abych se mohl i příští rok pokusit o pár pěkných sportovních výkonů.

Výsledkový servis:

• kompletní výsledková listina mé sezóny 2015
• výsledky 53x11 Marathon Cup 2015
• Prezentace 2016 - výsledky sezóny 2015, výhled do následující sezóny