Tatry tour - 25. července 2015 - Starý Smokovec

Dalším z řady silničních maratonů, kterých se letos zúčastním, byl Tatry Tour ve Starém Smokovci v sobotu 25. července. Tento podnik se v několika ohledech značně odlišuje od maratonů, které se jezdí v česku. Nádherná kulisa slovenských velehor, početný mezinárodní balík a v neposlední řadě vždy dobře organizačně zabezpečená trať. Také díky změně trati na polské straně, kdy se vynechal komplikovaný průjezd přes Zakopane a místo toho přibyly dva těžké kopce (Ząb, Bukovina Tatrzanska), je i trať zajímavější a těžší.

Na letošní ročník se mnou jel početný doprovod ve složení Ivo Prokeš, Ivona Prokešová (moje maminka), Barča a Tomášek. Velké díky Ivošovi za zajištění doprovodného auta a to si to ještě i sám odřídil! Také velký dík ostatním, že se mnou vážili takovou dalekou cestu. Přece jen je to i pro nás Moraváky poměrně daleko.

Předpověď slibovala teplé počasí s teplotami až kolem 29°C a odpoledne místy přeháňky a bouřky. V tomto ročním období v Tatrách obvyklé počasí. Mohu dopředu prozradit, že to klaplo naprosto přesně a první déšť se přihnal do Starého Smokovce asi půl hodiny po mém dojezdu do cíle. Pro mě to tedy byla po několika mokrých letech nečekaně suchá varianta.

Na startu se opět sešel početný balík závodníků z několika zemí. Díky dobré organizaci startu, kdy se ostře startuje až za městem, proběhl start bez problémů. Jakmile se začne závodit, balík se na široké Tatranské magistrále krásně natáhne a první stoupání na odbočku ke Štrbskému plesu rychle odsýpá.

V nájezdu do sjezdu k Podbanskému jsem se natlačil co nejvíce k čelu, tenhle dlouhý sjezd nerad jezdím vzadu ve skupině. Místy se valí přes osmdesát, je třeba mít rozhled. Navíc se skupina ve sjezdu natahuje a dole si to pak člověk musí sjíždět.

Po rovině přes Liptovský Mikuláš a kolem Liptovské Mary se jelo poměrně rychlé tempo, které mě však vyhovovalo. Blížilo se poledne a udělalo se teplo. Výjezd na Huty (7km/530m) bude na sluníčku perný. Před nájezdem do tohoto těžkého stoupání, jsem si uhlídal pozici blízko čela a tak první část stoupání jsem vyjel na chvostu první skupiny. Po krátkém klesání jsem ale v druhé části, kdy se vepředu zrychlilo, už nestačil a chytil jsem díru několik desítek metrů. Těsně pod vrcholem jsem ale dostal svou flašku s pitím a ještě se stačil ochladit vodou. Ztrátu na skupinu přede mnou jsem si potom s několika dalšími odpadlíky doskočil v klesání do Zuberce.

Skupina jela přesně podle mých očekávání, nesourodé tempo. Jako obvykle se moc nestřídalo, takže v úseku před hranicemi si nás zezadu doskakovali další závodníci. Bylo mě jasné, že před námi je nějaký únik, ale nevěděl jsem, kolik je tam lidí.

V krátkém stoupání za Vitanovou jsem dostal druhou flašku s pitím, už bylo na čase, bylo dost teplo a musel jsem hodně pít. Také Jirka Zárybnický si konečně od Ivoše chytil flašku, kterou si nestihl chytnout na Hutech. Domlouvalo se to těsně před startem a na Hutech byl maličko zmatek a on si nevšiml, že jeho flašku drží mamka. Na fotce je to krásně vidět, jak se po ní marně zpátky natahoval. Naštěstí mu to teď napodruhé klaplo.

Díky nesourodému tempu skupiny se k nám ve zvlněné pasáži přes hranice do Polska dotahují další závodníci a skupina se dost rozrostla. Koukám také, že se v ní pohybuje dost soupeřů z mé kategorie. Ještě se budu muset, jako ostatně pokaždé, pořádně snažit. Pomalu se blížíme k dalšímu těžkému stoupání na Ząb. V úvodní prudké pasáži se skupina rozpadá na skupinky. Zůstávám trochu vzadu s malou skupinkou odpadlíků a s nimi jedu hranu. Také horečně vyhlížím svůj doprovod, kopec už jedu na sucho a těším se na pití a sprchu. Je dost teplo a dusno. Konečně je vidím na posledním kopečku. Dostávám pití a ještě se stíhám honem polít vodou. Paráda!

Následuje opět sjezd na hraně, potřebujeme doskočit skupinku před námi. Bohužel se nám tam opět trochu motají doprovodná auta, ale daří se mě těsně pod koncem klesání v Poroninu si do skupiny opět doskočit. Rychle se musím dopít a něco pojíst. Závěr trati je hodně náročný, nejdříve nás čeká dlouhý kopec Bukovina Tatrzanska, za kterým následují v rychlém sledu další stoupání.

Vepředu slyším ránu, někomu praskla duše a fest. A safra, u krajnice vidím stát Jirku Zárybnického, na zadním kole má svlečený plášť. To je pech! Zrovna když to měl tak pěkně rozjeté, snad se mu to podaří opravit a dokončit. Ovšem radost z toho asi nemá.

Mírné stoupání se stále maličko utahuje a zakrátko najíždíme do pekelně dlouhého stoupání na Bukovinu. V začátku stoupání se ještě krátce držím s čelem skupiny, ale postupně se propadám a zůstávám se skupinkou odpadlíků. Tenhle kopec se ve své druhé polovině hodně zajídá a navíc klame tělem. Když už se zdá, že je konec, za další zatáčkou se zase utáhne a takhle nám to udělá několikrát, než se konečně vyškrábeme na vrchol.

Je nás kolem deseti a opět jak je tady zvykem, ve sjezdu chtějí někteří svěsit nohy. Nemakal jsem přece v kopci jak blázen, abych se zase nechal sjíždět! Jdu do čela a snažím se ve sjezdu udržet vysoké tempo. Ostatní se přidávají a tak celkem slušně valíme do Łyse Polany.

Na úzkém mostku v Polaně se rychle prosmýkneme kolem stojících aut, která nám tam nechala díru, a hned najíždíme do dalšího krátkého stoupání. Stoupání odtáhnu na špici a až ve sjezdu se nechám odstřídat. Jedeme opět slušné tempo i když o nějaké velké spolupráci se moc mluvit nedá. Jenže teď už nám nic jiného nezbývá, nechat se teď sjíždět by byla velká chyba.

Sjezd je poněkud delší a v dolní části se musí šlapat, nicméně dojíždíme dolů pohromadě a začínáme stoupat do sedla Príslop (3km/180m). Tohle tempové stoupání většinou zvládám lépe, ale dnes se mně moc dobře nejede, takže se držím ve skupince. Opět už jedu kopec na sucho a těším se, že nahoře dostanu pití a sprchu. Obojí klapne na jedničku, mám přece super doprovod!

V začátku sjezdu k Tatranské Kotlině si ještě honem beru poslední cukry a doufám, že zaberou a před závěrečným výšlapem do Smokovce se trochu zvednu. Potřeboval bych to jako sůl, ve skupině mám jednoho soupeře z kategorie, který však jede moc dobře. Nevím, jestli na to ještě budu mít, něco s tím udělat.

V dolní šlapavé části sjezdu se objevují první pokusy o odjetí, zatím se to vždy sjede, ale v nájezdu do závěrečného výšlapu na Smokovce (14km/420m) za Tatranskou Kotlinou máme odjetou čtyřčlennou skupinku. V úvodu stoupání za to zkouším vzít a do skupinky před námi si doskočit. To se mně sice daří, ale dotáhnu za sebou i zbytek skupiny. Takže jsme opět všichni spolu. Cítím, že na to abych to zkusil sám, už asi nemám nohy. Ty věčné cukatůry ve skupinách mě stály příliš mnoho sil. Zůstávám se skupinou a snažím se chytat nástupy ostatních.

Poslední kilometr, držím se hned za čelem skupinky, za mým soupeřem z kategorie s číslem 126. Poslední pětistovka, samá zatáčka a do kopce. Pekelně se zrychlilo, stále se držím v těsném závěsu za sto dvacet šestkou. Poslední strmá stovka za ostrou pravou, bohužel najíždím vnějškem, ale nevzdávám to a snažím se až do samého závěru. Jenže můj soupeř to zvládnul skvěle a k ničemu mě nepustil. Projíždím cílem několik sekund za ním.

A výsledek. V čase 5:27:26 jsem byl v cíli na 22. místě celkově a v kategorii jsem obsadil skvělé druhé místo. Kategorii zaslouženě vyhrál Marcin JABŁOŃSKI, na třetím místě dojel Pavel KOKEŠ. Soupeřům blahopřeji a děkuji za krásný závod!

Ještě musím pogratulovat Lukáši MATULOVI za parádní třetí místo v celkovém pořadí! Super výkon! Moc dobře také zajel Honza Šenkeřík, který byl ve skupině, která mně ujela ve stoupání na Bukovinu. Ten dojel na parádním patnáctém místě. Oběma ještě jednou blahopřeji!

Moc děkuji svému doprovodu! Na tomto závodě je doprovod závodníka komplikovaný, protože se musí jet stále po trati a po předávce si musí Ivoš opět všechno předjíždět. Proto jsem moc rád, že se mnou jezdí právě on, který to tady už zná a dokáže si poradit. Všechny předávky nám klaply na jedničku. Obzvláště děkuji Tomášovi za super fotky!

Poděkování posílám též organizátorům závodu. Stále se jim daří držet vysokou úroveň závodu. Mně se moc líbí, jakým způsobem jsou schopni v tak náročném terénu, plném turistů zajišťovat trať. Bohužel, jako už na všech maratonech, které jezdím, i tady jsou největší problémy s doprovodnými auty závodníků, kteří někdy nedodržují nejen pravidla slušného chování, ale také „pravidlá cestnej premávky“. Letos jsem ale poprvé viděl, že komisař závodu takové jedince napomínal a vykazoval z pelotonu. Myslím, že kdyby se podobné problémy řešili policejní cestou, jako přestupek v dopravě, o což se ve většině případů jedná, dotyční by si podobné jednání příště velmi rozmysleli. Před závodem jsme také byli upozorněni, že se bude dohlížet na dodržování fair-play. No, jestli byl někdo za vyvážení se autem do kopce potrestán, nevím. Nicméně vidím posun ve vnímání těchto negativních jevů ze strany organizátorů a to je doufám pozitivní signál do budoucna. Přeji hodně sil do dalších ročníků a ještě jednou díky za pěkný zážitek.

Závěrečný výsledkový servis:

• výsledková listina celkové pořadí
• záznam z  Polaru 
• fotogalerie Tomáš Mrázek
• mapa a profil trati