Tatry tour - 28.7.2018 - Horný Smokovec

01.08.2018 18:00

Po dvou letech jsem se chystal opět zavítat na Slovensko a zažít Tatry tour. Od loňska organizátoři avizovali změnu trati na polské straně, z důvodu uzavírek některých silnic. Byl jsem na to připravený a tým jsem posílil o Edu, aby se navigace na polské straně lépe zvládala. K mému překvapení se týden před závodem situace zcela změnila, polská strana trati je neprůjezdná po povodních, pojede se náhradní trať na slovenské straně. Bude se jednat spíše o klasikářskou trať s délkou 155 km a převýšením jen 1700 metrů. Zpočátku jsem se zděsil, ale když jsem si novou trať nastudoval, uklidnil jsem se. Profil trati je sice pro klasikáře, ale závěrečné stoupání do Horního Smokovce má už horské parametry, což by mě mohlo vyhovovat. Závěrečné 5 km dlouhé stoupání z Nové Lesné má přes 250 m převýšení. To by mě mohlo vyhovovat, pokud se udržím ve skupině mých soupeřů a vyšetřím do závěru dost sil pro nástup.

Na Slovensko vyjíždíme jako obvykle v pátek dopoledne. Ivoš s Ondrou a mamkou jedou z Hradčan, Edu nabírají v Tršicích a mně o půl dvanácté v Lipníku. Nemile nás překvapila uzavřená hlavní silnice z Hranic do Valmezu, musíme objížďkou přes Nový Jičín. Náladu jsme si spravili dobrým obědem v motorestu U Pelikána. Cestou jsme se museli vypořádat s uzavírkami v Žilině a kolonou v Ružomberoku. Z dálnice odbočujeme směrem na Liptovský Ján a do Popradu, kde máme ubytování, jedeme částečně po trati, aby si Ivoš s Edou prohlédli místa, kde mě budou čekat s předávkou. To nás také trochu zdrželo a do Poradu přijíždíme krátce po šesté hodině odpoledne. Rychle se ubytováváme a spěcháme do Horního Smokovce na prezentaci. Zpáteční cestu do Popradu volíme opět po trati, abych si prohlédl závěrečný úsek závodu a klukům ukázal, kde chci poslední předávku. Následuje rychlá, ale skvělá večeře v Kolibě u Aquaparku a pak rychle nachystat věci na ráno a chutě na kutě.

Start závodu je tradičně v komfortních 10:00, ráno se tedy vstává krásně za světla a je na všechno dost času. Před devátou jsme pohodlně na parkovišti, já si beru kolo a jdu se trochu projet, ostatní zatím míří ke stánkům se suvenýry. Na parkovišti před hotelem, kde je připravená startovní brána, potkávám Petra Pospíšila. Petr vážil dlouhou cestu z Jižních Čech, tak doufám, že se mu bude dnes dařit. Po našem posledním klání v Beskydech jej považuji za jednoho z hlavních soupeřů. Petr taky doufá, že si dnes zazávodí. Před čtrnácti dny na MČR amatérů v Suchdole nad Odrou spadl v hromadném závodu. Sice utrpěl jen škody na kole a závod dokončil, ale každá taková zkušenost s člověkem zamává a potřebuje se dostat zase do závodní pohody. Já mám letos podobnou zkušenost z Trutnova.

Pohled na startovní pole napovídá, že letos to bude spíše komorní záležitost, na startu nás může být jen lehce přes stovku.desátou hodinou je odstartováno a vyjíždíme proti hrozivě tmavým oblakům, které se kupí nad hřebenem Vysokých Tater.

Několik prvních kilometrů nás drží za autem, teprve až za druhým z železničních přejezdů, je odmáván letmý start závodu. Konečně se začíná jet tempo. Než dojedeme na vrchol stoupání u odbočky ke Štrbskému plesu, dvakrát nás na pár stech metrech zkropí přeháňka. Do sjezdu se snažím jet co nejvíce vepředu a sjezd zvládám blízko čela závodu. Tady není jiná možnost, jednak je to bezpečnější a pak, dole se nemusí sjíždět odlep, jak se pole ve sjezdu natáhne.

Jsme v Liptovském Hrádku, točíme doleva a za odbočkou na Hybe čekám, že se začne závodit. Po prvních úvodních brdcích se na čele začíná nastupovat. Čekal jsem to a tak se snažím vždy být připravený, abych si nesjížděl velké díry. Po jednom takovém nástupu se od pelotonu odděluje tříčlenná skupinka. Několik kilometrů se sice čelo snaží jejich náskok zrušit, ale nedaří se. Skupinka dobře spolupracuje a pomalu navyšuje náskok. Před Hybe je jejich odstup už několik set metrů a pokračují dobře. Vypadá to na rozhodující nástup.

Před příjezdem k Východné se z úniku odpojuje jeden závodník a vepředu zůstává jen odjetá dvojice. V brdku před Východnou ještě svůj náskok zvyšují a ztrácí se nám z dohledu. Dojíždíme odpadlíka a sjíždíme do Východné. Na výjezdu z dědiny je stoupání, kde na mě čeká doprovod. Vyjíždím si tedy na čelo. Sjezd a následný výjezd kolem areálu Lůčnice absolvuji na hrotu, což mě v závěru stoupání, kde se opět začíná nastupovat, dává čas si zajet k mamce pro flašku a zapojit se do roztaženého vláčku vedoucí skupiny.

Uklízím se do skupinky a stoupání k Tatranské Štrbě dávám pěkně v úkrytu z větru. Mladíci na čele jedou stále tempo, které ale v háku bez potíží stíhám. Snažím se doplnit tekutiny a cukry. V Tatranské Štrbě končí stoupání, točíme doprava z kopce na Štrbu. Pod kopcem, kde se skupinka opět sjíždí a začínáme ukrajovat první brdky v podhůří Nízkých Tater, mě dochází, že tady není Petr. Před Východnou jsem jej ještě viděl ve skupině, ale už tady není. Z mých soupeřů je tady Miro Kováčik, Pavel Popiolek a dva poláci z Active Jet teamu. Celkem tedy čtyři soupeři, pokud nás ještě někdo nesjede. Pavel má k ruce domestika ve fialovém dresu s číslem 17.

Krátce odbočím k vychytávce, která se snad časem konečně stane standardem na hromadných akcích. Při prezentaci nám byla na startovní číslo doplněna fixou kategorie. Je to super vychytávka, právě v takových hromadných závodech, kde v jednom balíku jede více kategorií. Rozeznat pak svoje soupeře, které si musíte hlídat, je bez označení značně problematické. V minulosti jsem tak párkrát přišel i o podium, když jsem se domníval, že dotyčný do mojí kategorie nepatří a nechal jsem jej jet.

V mírném zatáčkovitém stoupání k Liptovské Tepličce se už moc nenastupuje a skupina jede sevřeně. Hlídám si pozici blízko čela a vyhlížím první domky. Hned na kraji vesnice je ostrá doleva a po krátkém sjezdíku následuje prudký výšvih s dvěma serpentýnami. Nahoře na mě čekají s flaškou, musím si pohlídat pozici, aby mě pak neodjeli. Pár set metrů před odbočkou se zapojuji do vláčku, který se na čele vytvořil a na třetí figuře zatáčím k lesu. V začátku stoupání si vyjíždím na špici a daří se mě držet čelo až do poslední prudké zatáčky před vrcholem. Tam už se přede mě dostávají první závodníci, ale mám dost času chytnout od mamky bidon a připojit se k chvostu skupiny.

Následuje namotaný prudký sjezd. Dávám si velký pozor, ale nesmím si nechat skupinu odjet. Vypadá to, že jsme se hodně zredukovali, jenže stoupání nebylo dost dlouhé. Předpokládám, že odpadlíci nás ještě sjedou. Po několika kilometrech se skutečně naše skupina spojuje a jak vidím, všichni soupeři jsou zpět.

Čeká nás průjezd několika vesnicemi, opět se začíná závodit a někteří mladíci se snaží odjet. Některým se to i daří, ale mě to nechává v klidu. V únicích není žádný z mých soupeřů. Kdyby se pokusila odjet větší skupinka, asi bych to s nimi zkusil, ale s jednotlivci v tom nevidím žádnou výhodu. V pár dědinách je opravdu super divácká kulisa, obsypané skandující chodníky, děcka s transparenty. Docela mě to překvapilo, tohle se na maratonech často nevídá, ale je to fajn.

Počasí zatím moc nezlobí, čekal jsem více přeháněk, ale zatím je jenom pod mrakem a občas vysvitne sluníčko. Místy jsou ale vidět ještě mokré fleky na silnici, dopoledne tady muselo sprchnout. Není ani moc teplo, tak akorát.

Hôrce najíždíme na hlavní silnici a o kousek dál odbočujeme doleva k Abrahámovcům. Čeká nás krátké stoupání a těsně pod vrcholem bych měl mít doprovod. Hlídám si pozici na pravé straně skupiny a bez problémů chytám od mamky flašku. Ivoš mě ještě nabízí vodu na polití, ale není vedro, takže odmítám a házím mu prázdnou flašku.

Na výjezdu z vesnice si na čelo skupiny vyjíždí Pavlův domestik, Pavel visí za ním. Zavěšuji se za něj a tahle konstelace nám vydrží vlastně až skoro do Nové Lesné. Sice nám v té době myslím jeden nebo dva mladíci odjeli, ale tyhle nástupy se už nepokrývali. Všichni sbírali síly do závěru. V jednu chvíli jsem měl náběh na křeče v levé noze, ale to jsem naštěstí rychle rozhýbal jízdou ze sedla.

Blíží se výjezd z Nové Lesné, kde se kopec začíná utahovat. Do cíle zbývá něco málo přes čtyři kilometry a jdu na to. Vyvážím se na čelo a jedu hranu. Prvních pár set metrů je klíčových, je třeba si vytvořit dostatečný odstup. Blíží se kruháč v Dolním Smokovci, posledních pár desítek metrů, než se kopec trochu položí, spurtuji ze sedla. Cítím, že se za mnou několik závodníků udrželo. Na výjezdu z vesnice už nestíhám držet tak vysoké tempo a začínají mě postupně předjíždět. Zatím přede mnou ale není nikdo z mojí kategorie.

Před vjezdem do Horního Smokovce už mě předjelo 5-6 lidí, ale žádný můj soupeř. Zatím se mě daří, držet se za nimi v těsném závěsu. Blížíme se k nájezdu na hlavní silnici. Těsně před nájezdem, který je do prudké levé stoupavé zatáčky, je železniční přejezd. Jako na potvoru, těsně před námi se rozblikala červená světla. Proboha, teď nemůžu zastavit! Rozhlížím se na obě strany, ale vlak zatím není vidět, rychle překonávám koleje a najíždím na hlavní silnici.

To zpomalení na přejezdu mě stálo pár metrů, trojice přede mnou získala malý náskok. Ještě to zkouším docvaknout, ale přede mnou se bojuje o místa na pódiu v céčku, to už nedojedu. Ohlížím se, ale žádného soupeře za sebou nevidím.  Poslední kilometr jedu v mírném odstupu a dojíždím pár vteřin za nimi.

Závěrečný nástup v cílovém kopci mě vyšel na sto procent. Vůbec taktika, se kterou jsem šel do závodu a to, že jsem si klíčové části trati nastudoval dopředu, mě pomohli k vítězství v kategorii. Po dlouhé době se mně povedl závod, kdy jsem si jel přesně, co jsem potřeboval. V čase 4:09:12 jsem obsadil celkové 13. místo. Druhé místo v naší kategorii získal Dariusz WOJCIECHOWSKI a na třetí místo dospurtoval Vtomasz CZYZKOWSKI. Celkovým vítězem závodu se stal po skvělém výkonu Adrián BABIČ. Všem soupeřům a vítězům kategorií blahopřeji!

Smolařem závodu byl Petr Pospíšil. Po první třetině závodu mu došlo a vypadl z naší skupiny. Jenže, k dovršení vší smůly, na výjezdu z Veľké Lomnice někdo z jejich skupiny nedal šikmo položený železniční přejezd a vzal sebou i část skupiny včetně Petra. Když jsem jej v jídelně hotelu po závodě potkal, nevypadal vůbec dobře. Potlučený, odřený, ale především dost zdrchaný. Moc bych mu přál, aby se do Krušnotonu dal dohromady a mohl si ještě užít poslední letošní maraton.

Za letošní ročník si rozhodně organizátoři závodu z Tatry tour o.z. zaslouží velké poděkování a poklonu. Nejdříve museli několikrát upravovat průjezd přes polskou stranu, aby jim pak několik týdnů před akcí udělaly čáru přes rozpočet povodně, takže nebylo možné vést závod plánovanou trasou přes Polsko. Náhradní trasa na 155 km vedená převážně podhůřím, měla lehce zvlněný profil, ale s náročným horským dojezdem zpět do Horního Smokovce. Trať byla jako obvykle dobře značená a na potřebných místech pořadatelsky zabezpečená. Také zázemí závodu situované v areálu Grand hotelu Bellevue bylo skvělé, včetně jídla pro závodníky, které se podávalo v restauraci hotelu. V tomto má závod skvělou tradici. Pro závodníky a doprovody má vždy připravené komfortní zázemí. Organizátorům přeji do dalších ročníků více štěstí jak na termíny tak především na počasí.

Poslední hodně velké poděkování patří jako vždy členům mého oddaného doprovodného týmu ve složení Ivo Prokeš, Ivona Prokešová, Eda Pospíšil a Ondra Prokeš. Ivošovi velký dík za zajištění doprovodného auta a Edovi za fotodokumentaci. Bylo to super i když jsme se v pátek maličko vycukali v kolonách, nakonec byl výsledek skvělý a já doufám, že si to také užili.

Výsledkový servis:

Další odkazy na stránce závodu: www.tatrytour.eu

Zpět