SPAC Beskyd Tour - 27.6.2026 - Bílá

01.07.2026 19:04

Beskyd tour letos slavil svou třicátou druhou sezónu a já jsem se po loňské absenci už po sedmnácté postavil v sobotu 27.6. na jeho start v Bílé. Jelikož letos jezdím opět v barvách Cyklokramo a sbírám body do poháru SPAC měl jsem před sebou už tradičně střední trať (121km/2100m). Nadcházející den sliboval prudce letní až tropické počasí. Už při stání ve startovním koridoru se do nás sluníčko začínalo nepříjemně opírat. Bylo jasné, že především závěrečná pasáž po sjezdu z Pusteven, která je celá na sluníčku bez kouska stínu, bude náročná.

Ve startovním koridoru jsem se pozdravil nejen se svými soupeři ze SPACu ale také s týmovým kolegou Petrem Zatloukalem. V půl desáté nás konečně odstartovali. Bylo načase, na tom přímém sluníčku začínalo být nepříjemně. Úvodní stoupání na Bílý kříž se jelo poměrně svižně a nevznikali tak moc často nepříjemná zpomalení, která hrozí pádem. Následný sjezd k hlavní silnici na Klokočov byl místy hodně nepříjemný, protože cesta byla od zimních štěrkových posypů uklizená jen částečně, takže to byl občas horor, kdy hrozil pád nebo defekt. Naštěstí se nic nestalo a v pořádku jsme dojeli na hlavní silnici, kde se zanedlouho zformovala velká skupina a pokračovali jsme přes Klokočov na Turzovku.

V posledním úseku sjezdu do Turzovky, kdy už se jede skoro po rovině, nám protijedoucí auto zúžilo silnici a v tom zúžení to někdo asi přebrzdil a začalo se to přede mnou skládat na silnici. Sice se mě podařilo na poslední chvíli se pádu vyhnout, ale při tom prudkém manévru mě spadl řetěz a nepodařilo se mě jej přesmykem nahodit. Musel jsem z kola a nasadit jej ručo. Hned jsem měl pár set metrů zásek na peloton. Naštěstí čelo nejelo pilu a tak jsme ještě s jedním závodníkem společně tu díru na předměstí Turzovky dolepili.

Přejezd do Kelčova jsem pak absolvoval v zadní části pelotonu. Při průjezdu Kelčovem naštěstí čelo balíku začalo zrychlovat a před nájezdem na úzké stoupání do Kelčovského sedla se balík pěkně natáhl. To mě umožnilo se propracovat vpřed a do vražedného stoupáku (max. 23%) jsem najížděl kousek za čelem v rozdrobené skupince. Stav ideál, v nejprudší pasáži, kdy je potřeba to lámat ze sedla, jsem měl dost prostoru.

Ve sjezdu jsem se napojil na konec malé skupinky, se kterou jsem pak také najížděl v Bílé na hlavní silnici. Kousek před námi byla další skupinka, kterou jsme si ještě na hlavní před odbočkou na Jamník, dojeli. Ve stoupání před Jamníkem čekal spolehlivý Mirek a dostal jsem plnou flašku. Paráda, mám na zbývající část závodu co pít.

Se skupinou, která se držela pohromadě, jsem projel složitý úsek kolem Šance až pod stoupání na Smrček. Ze začátku stoupání jsem se držel uprostřed skupiny, ale čelo se postupně drolilo, závěrečné stovky metrů jsem odjel ze špice. Jelo se mě hodně dobře. Jak se kopec lomil, napil jsem se pořádně a za závodníkem co mě mezitím předjel jsem se vydal do pěkného lesního sjezdu. Celou dobu jsem si ho držel na dohled, maličko mě odskočil v závěru, kdy jsme se museli vyhýbat lesnímu traktoru v protisměru. To byla nepříjemná chvilka, ale dobře to dopadlo.

Kousek jsme pak jeli každý sám, ale zezadu se blížila malá skupinka a nechali jsme se sjet. V asi šesti členech jsme pak pokračovali přes brdky k Ráztoce, kde nás čekal začátek velkého stoupání po Knížecí cestě na Pustevny. Zpočátku jsme jeli společně, ale za první třetinou stoupání se skupinka začala dělit a v druhé půlce jsme s Liborem Jurčou a Matyášem Malíkem odskočili. Ve volnější pasáži jsem se rozhodl napít, ale nebyl to dobrý nápad. Nepodařilo se mě bidon trefit zpět do košíku a spadl mě pod kolo. Naštěstí zůstal ležet kousek za zadním kolem. Musel jsem však zastavit a sehnout se pro něj. Se sakrováním jsem znovu naskočil a snažil se zalepit tu díru, která mě mezitím na Libora naskočila. V závěru stoupání jsem se k němu přiblížil na kontakt, ale na občerstvení jsem se ještě snažil chytit vodu na polití, což se nepodařilo a navíc mě mezitím trochu odjel. Další chyba! Ve sjezdu jsem to už nezalepil a do posledního úseku v Horní Bečvě jsem najížděl sám.

No co už, musím se kousnout a jet co to dá. Přesto mě v kopečku u přehrady dojel Matyáš. Vděčně jsem se za něj navěsil, už jsem toho začínal mít plný zuby. Aspoň se kousek svezu v háku. Vydrželo mě to za ním až do půlky výjezdu ke křižovatce na Bílou, v závěru mě poodjel a do sjezdu k Bílé jsem najížděl několik desítek metrů za ním.

Začátek sjezdu mě to šlo celkem dobře a držel jsem si jej na dohled, ale v té spodní šlapavé pasáži mě už hodně docházelo. Ještě jsme kousek před Bílou dojeli Valdemara Durmona. Ten se nakonec zavěsil za mě, do cíle zbývali necelé dva kiláky. Jenže na posledním kilometru se přes nás ještě přehnali Adam Konečný a Miloš Králík. Valdemar si pak také zaspurtoval, ale já už jsem dojezd vypustil a dojel v klidu za nimi.

Naši kategorii E jsem s pohodlným náskokem vyhrál před druhým Milanem LAGOU, třetí místo obsadil Ivoš ODVÁRKA. Při zpětném pohledu na výsledky mého posledního Beskyda z roku 2024 jaké překvapení, na stupních vítězů jsme se sešli ve stejné sestavě jako tehdy, jen si Milan s Ivošem prohodili místa. Soupeřům velká gratulace a poděkování za krásný závod!

Třicátý druhý ročník legendy Beskyd Tour byl opět zážitkem a za to patří velké poděkování všem organizátorům kolem Libora Hrdiny. Když se ohlédnu zpět a podívám se na historii svých účastí na tomto legendárním maratonu, je to řádka nezapomenutelných zážitků. Za ně patří velké díky všem, kdo se během těch let na organizaci maratonu podíleli nebo alespoň umožnili jeho konání. Přeji maratonu a všem, kdo se na něm podílejí hodně sil a štěstí do dalších ročníků.

Pro mě osobně to byl parádní návrat. I když cítím ještě drobné rezervy, výkonnostně jsem na tom podobně jako před nemocí.

Také nezapomínám na svého věrného kamaráda a pomocníka, velké poděkování Mirkovi Miklášovi za doprovod a fotky.

Ještě souhrn toho nejdůležitějšího z letošního Beskyda:

Štítky:

| |

Zpět