Prachem svatební cesty - 14.4.2019 - Kostelany

18.04.2019 18:43

"Blátem stavební cesty?"

Na neděli 14. dubna jsem si naplánoval letošní první závodní den. Zároveň to měla být premiéra na druhém ročníku závodu Prachem svatební cesty v Kostelanech. Jelikož chřibské kopce už znám z MTB Chřibská 50, kterou jsem svého času jezdil na jaře v Roštíně, věděl jsem, že se bude jednat o náročný kopcovitý závod. Trať je navíc zpestřená úsekem 4,5 km po zpevněné lesní cestě, který se projíždí několikrát (2-4x), podle kategorie. Naše kategorie D má předepsán jeden zaváděcí okruh, pak 3x Svatební cestu a jeden cílový silniční okruh. Celková porce cca 55km s převýšením kolem 900m. Podle organizátorů nejprudší úsek stoupání na Bunči má max. kolem 23%. Tedy žádná selanka. Více o trati viz stránky závodu.

Předpověď počasí se sice celý týden měnila, ale to nejhorší počasí celého týdne si vybralo právě noc ze soboty na neděli a ještě dopoledne poprchávalo. V chřibských kopcích se k tomu navíc přidala mlha. „Hnus fijalovej, velebnosti!“ Ale nedalo se nic dělat, dvacet minut před startem, který byl plánovaný na desátou hodinu, jsem se do doznívajícího drobného deště ve 4°C přinutil vylézt z auta a začít se připravovat.

Když jsem se chystal vyskočit na kolo, objevil se Pavel Bonta, který mě přijel ze Zlína povzbudit. Moc rád jsem Pavla zase viděl, přes zimu měl zdravotní problémy a bylo fajn vidět, že je opět ve formě. Až začne v květnu maratonská sezóna, budu ho jako řidiče opět potřebovat.

Pak už honem, jedu se maličko rozjet a zkontrolovat kolo, které jsem teprve včera sundal z věšáku a nachystal. Vše funguje jak má a tak se pár minut před startem řadím u brány. Náš balík bude mít odhadem asi 50-60 duší, tvrdé cyklistické jádro, které ani trakaře z nebe neodradí. Nejsem vůbec rozjetý, začátek bude bolet.

Je odstartováno a vyjíždíme do zaváděcího kola. V klesání na Lhotku se snažím co nejvíce přiblížit čelu, ale dávám si bacha, jede se hodně rychle. Navíc ještě nejsem zahřátý a křehnou mě prsty na rukou. Pomalu se propracovávám dopředu a do Zlámanky už vjíždím s čelem balíku. V ostré pravé za vesnicí se otáčíme do kopce. Skupina sice jede tempo, ale zatím žádná vražda. Až za Lubnou v začátku hlavního stoupání to rozjíždí Ivoš Odvárka, vyvážím se za ním. V druhé části stoupání mě pouští Ivoš dopředu, dávám si interval a snažím se udržet vysoké tempo.

Ve Vrbce se trať točí prudce doprava, jedu z první pozice. Jsou tam štěrkové záplaty, takže opatrně. Před námi je ještě pár kilometrů stoupání přes brdky ke Kostelanům. Pouštím do čela ostatní a klidím se na konec skupinky. Zbylo nás sedm. Posledních pár kilometrů prvního okruhu jsou stále jen prudké brdky střídané krátkými sjezdíky. Konečně vyjíždíme z lesa a blížíme se k ranči.

V Kostelanech nás pak směrují do mírného stoupání směrem k lesu. Zatím je to pěkná asfaltka. Jedu v čele a už to vidím, u lesa nás posílají vpravo na lesní cestu. Tak jak to tam vypadá? Sodoma gomora!

Všude jemné blátíčko, mám respekt a najíždím opatrně. Okamžitě mě předjíždí tři závodníci. Takhle to nepůjde. Musím se rychle srovnat a nenechat je odjet! Začátek je mírně z kopce, ti tři přede mnou už mají k dobru padesát metrů. Snažím se maximálně zrychlit a už více neztrácet. Jenže cesta je samá zatáčka, co na rovince doženu, v zatáčce zase ztrácím a odstup se nemění. Na aspoň mě už neujíždějí. Musím to vychytat, abych se k nim dokázal dotáhnout. Hlavně zatáčky, kolo na bahýnku strašně plave. Nechci skončit v pankejtu! V druhé polovině úseku se začíná stoupat, to mě snad půjde líp a dokážu ztrátu stahovat. Jde to ztuha a začínají mě pobolívat svaly na nohou. Nedá se nic dělat, musím se kousnout, přece nepojedu sám! Naštěstí cesta má dobrý podklad, takže v kopci mě v záběru na bahně neklouže zadní kolo. Pomalu se začínám na trojici před sebou dotahovat. Závěrečný úsek svatební cesty je spíše šotolina, už není tolik bláta a tak mám lepší grip. Na silnici vyjíždím asi deset metrů za čelem závodu.

V následujícím prudkém výšvihu na Bunč se pomalu dosunuji do skupinky. Jsme nahoře a zatím jsem to zvládl, ale bylo to párkrát hodně na hraně. Stále se jede vysoké tempo, které však na silnici stíhám. Sahám po bidonu, ale ten je pryč. Vytrousil jsem jej na Svatební cestě! Jak prozíravé, že mám ještě jednu flašku! Ta v zadním držáku je v pořádku, bude mě muset stačit. Také mě dochází, proč mě kluci na blátě tak odjížděli. Všichni mají gravel biky a široké pláště se vzorkem. No to se to pak v blátě jede!

Následuje sjezd ke Kostelanům, snažím se trochu si orazit před druhým úsekem. Budu muset zase bojovat a snažit se udržet ve skupině. Nájezd to terénu je ostře doleva. Jedu opatrně a hned mám na kluky dvacet metrů díru. Už ale vím jak na to a v půli úseku jsem zase v kontaktu se skupinou. V jednu chvíli jsem dokonce zahlédl ležet svůj ztracený bidon. Ale není čas na rozjímání! Jel jsem moc těsný hák a hned se mě to vymstilo. Přední kolo mě chytla podélná rýha v bahně, ustál jsem to s obrovským štěstím. Takové minely se nesmím dovolit! Okamžitě jsem zase v závodu a oči na šťopkách.

Zdá se mě, že kluci už nejedou takové bomby a nebo mě se konečně rozjíždějí nohy. V závěru druhého úseku se bez problémů se skupinkou držím. To vypadá dobře! Opět konečně na asfaltu. Před prudkým stoupáním na Bunč řadím na malou placku a řetěz se přesouvá dost neochotně. Aby ne, kolo mám obalené blátem. Před sjezdem do sebe soukám gel a pořádně jej zapíjím. Čeká nás poslední úsek Svatební cesty.

Je to tady. Snažím se maximálně koncentrovat, abych neudělal nějakou chybu. Skupina už jede pro mě snesitelné tempo, které bez problémů stíhám a dokonce závěr před výjezdem na silnici jedu na čele. Konečně opět asfalt. Máme to za sebou, ještě se vyškrábat na poslední výšvih na Bunči. Všichni řadíme na malou placku a jde to hodně ztuha. Kolem je slyšet nepříjemné rachtání a přeskakující řetězy.

Vrchol stoupání a valíme dolů. Jenže ve sjezdu koukám, že jsme jen tři. Michal Smolka zůstal vzadu. Za chvíli nás dojíždí, nemohl nahodit velkou pilu. Musel zastavit a přehodit řetěz rukou. Tak to jsem na tom ještě dobře, mě Campa zatím chodí.

Jenže nebyl bych to já, kdybych si to ještě nezkomplikovat. Na první odbočce vlevo se spletu a místo doleva jedu rovně. Myslel jsem, že jsme už u odbočky na Svatební cestu a pokračujeme rovně do cíle. Chyba lávky! Naštěstí na mě regulovčík zařval. Rychle to otáčím a spurtuji, abych si dojel skupinu, která pochopitelně odbočila správně. Tohle bylo o fous, už jsem z těch odboček a zatáček totálně zmatený a nesoustředěný.

Po dalším sjezdu konečně vyjíždíme z lesa a parádní asfaltkou valíme do Kostelan. Stále je tady hodně mokro, ale dnes už žádné bláto! Ve sjezdu za vesnicí se dostávám na čelo a úsek projíždím na první pozici. Nohy mě jedou skvěle a cítím, že mám ještě síly zrychlit. Ve Zlámance se na chvíli schovávám za skupinu a snažím se napít. Mám v úmyslu zkusit ze skupiny odjet ve stoupání do Vrbky. Do cíle je to sice ještě asi pět-šest kilometrů, ale lepší příležitost už mít nebudu.

Za vesnicí začíná kopec, z poslední pozice se vysouvám nalevo a rozjíždím to do kopce. V první prudké pasáži jedu maximum a ani se nesnažím ohlížet. V půli stoupání se kopec trochu pokládá, snažím se stále držet vysoké tempo a blížím se k Vrbce. Vypadá to, že jedu sám, ale nemám čas se otáčet. Ostrá pravá ve vesnici na šotolině, krátká rovinka a hned se jede do jednoho z prvních prudkých brdků. První polovinu jedu v sedle a druhou si dávám interval ze sedla. Tohle se mě za chvíli začne pěkně zajídat. Další brdky se utahují a prodlužují. Už toho začínám mít plné zuby a toužebně vyhlížím konec lesa. Už už si myslím, že je to poslední kopeček a za horizontem se objeví další. Na jednom z rovných úseků se ohlížím, skupina je kompletní a jedou pár set metrů za mnou. Konečně poslední brdek a vyjíždím z lesa. V krátkém stoupání před cílem ještě předjíždím Lucku Skřivánkovou a na cílové čáře se pokouším zvednout ruce. Kolo ale poskakuje, takže to vypadá hodně nepovedeně.

Takhle těžký závod na úvod sezóny jsem už dlouho nejel. Vítězství mě hodně potěšilo, obzvlášť když jsem dokázal jet rovinu se závodníky, kteří měli v terénu díky technice výhodu. Závěrečný nástup a sólo dojezd byl pěknou třešničkou na dortu.

V naší kategorii jsem vyhrál. Druhé místo vybojoval Ivoš Odvárka a pro třetí místo si dojel Standa Mančík. Soupeřům ještě jednou gratuluji!

Přikládám jako obvykle nezbytnou porci informací:

Závěrem patří velký dík kolektivu organizátorů závodu v čele s ředitelem Dušanem Slavíkem. Navzdory nepřízni počasí se s organizací vypořádali téměř na jedničku. Kromě registrace, kde to maličko vázlo, za což asi mohlo rozdělování nových čísel SPAC na letošní rok, jim vše ostatní perfektně šlapalo. Trať byla skvěle organizačně zabezpečená a zázemí na Ranči v Kostelanech je luxusní. Trať je pěkná, dobře vybraná a hodně těžká. Osobně také vysoko hodnotím originální kované poháry.

Nakonec moc děkuji Mirkovi za doprovod a fotodokumentaci, a Pavlovi za podporu na startu!

Jo abych nezapomněl, poslední poděkování patří silničním plášťům Tufo Contura Aero 25C - které mě neuvěřitelně podržely na té rozbahněné cestě!

Štítky:

| |

Zpět