MČR S.A.C. - Olšina, Vimperk - 15.-17.7.2022 - výsledky, fotogalerie

20.07.2022 18:33

Letošní MČR amatérských cyklistů bylo vypsáno netradičně na tři závody. Páteční kritérium ve Vimperku v tamním areálu Vodník (15km/100m), kde je pěkná zvlněná a zatáčkovitá trať. Sobotní časovka v Hodňově na 22km s převýšením 308m a nakonec nedělní závod v Olšině 63km/1400m s dojezdem na vrchol Kapradinec. Pro jednoho pěkná porce závodění na tři dny, ale když už jsem vážil cestu přes půl republiky, tak ať to stojí za to.

S Mirkem jsme vyrazili na cestu ve čtvrtek odpoledne s tím, že přespíme v Hradčanech, kde v pátek ráno naložíme Irču a Tomáše. Na cestu jsme měli dost času, start naší kategorie v kritériu byl vypsaný až na pátou odpolední, to bychom měli bez problémů stíhat. Cestou jsme se zastavili v Olšině, kde jsme měli zamluvenou chatku. Ubytovali jsme se a hurá do Vimperka.

K areálu Vodník jsme dojeli krátce před čtvrtou odpoledne. Na místě jsem však zažil pěkný šok. Organizátoři v úterý změnili propozice a posunuli starty o dvě hodiny dopředu. Naše kategorie D už má závod odjetý, za deset minut je start kategorie C. Přijíždí Tomáš Dohnal, máme se domluvit na prezentaci, abych mohl startovat s céčkem. Tak honem, hážu na sebe dres, tretry, rychle kolo z auta! Tomáš mezitím běží pro čip a číslo. Všichni kolem mě přiložili ruce k dílu a podařilo se. Zpětně všem velké díky! Startér kvůli mně odložil o pár minut start a tak jsem do kritéria vyrazil s kategorií C bez rozjetí po celém dni v autě. Paráda, to si svaly smlsnou!

Celý závod jsem vlál na konci hlavní skupiny a tak jsem i projel cílem. To byl koneckonců můj cíl, i kdybych jel ve své kategorii, takže za mě dobrý. Ten šok ale organizátorům nezapomenu! Jezdím cyklistické závody už nějaký ten pátek, ale takovou zásadní změnu těsně před závodem jsem nezažil. To je podpásovka! Neležím každý den na netu a navíc v přihlášce jsem dával jak telefon tak e-mail. Rozeslat upozornění o takhle zásadní změně SMS nebo e-mailem snad takový problém není! Že mě nakonec nechali závodit v jiné kategorii je ale fajn a beru to jako omluvu za ten šok.

V podvečer cestou zpátky do Olšiny jsme si projeli autem celou trasu sobotní časovky. Pěkná asfaltka kopírující hranici vojenského prostoru Boletice mezi Hodňovem a Boleticemi. Kromě úvodních pár set metrů na hrbatém a záplatovaném asfaltu, jednoho přejezdu panelů (nájezd těžké techniky do prostoru) a sem tam nějaké označené díry, pěkná nicméně hodně těžká trať. Prakticky ani metr po rovině jen nahoru nebo dolů. Celkové převýšení 22km dlouhé trati činí 308 metrů.

Na prezentaci v sobotu ráno jsem zjistil svůj startovní čas 11:52. Mám tedy dost času na přípravu. Rozhoduji se ještě jednou si na kole projet začátek časovky, který mě přijde technicky nejtěžší. Mezi devátou a desátou, kdy ještě nebyla trať uzavřená, jsem si projel na silničce úvodní asi tři kilometry. Poté už jen lehký relax a příprava ke startu, na který mě pak doprovázeli Mirek s Tomášem. Z Olšiny to byla pro ně pěkná procházka.

Do závodu jsem myslím nastupoval docela uvolněný a soustředěný. Bylo mě jasné, že to bude pekelných 22km nahoru a dolů. S vědomím, že jedu proti časovkářským specialistům, jsem neměl ambice na bednu a mohl se soustředit na svůj výkon. Myslím, že technicky jsem neudělal moc chyb a i na koze už se začínám cítit docela dobře. Přece jen na ní jezdím už druhý rok a především v technice jízdy by to mělo být znát.

Když jsem se tedy na neoficiální listině uviděl na třetím fleku v kategorii, byl to docela šok. Jenže byl to fakt, o jednu vteřinu jsem získal třetí místo v kategorii. S přehledem naši kategorii vyhrál Václav VODIČKA, na druhém místě dojel Michael Mullen. Soupeřům velká gratulace!

Na neděli tak zbyl vrchol celého víkendu, hromadný závod na 63 km. Jelikož se startovalo po jednotlivých kategoriích, na nás zbyl poslední startovní čas. Ve 12:45 nás startér vypustil na trať z brány, kde se nás sešlo 36. Kolem rybníka, kde je dost rozbitá silnice, se jelo opatrně a závodit se začalo až za přejezdem směrem na Květušín. V kopci se jelo tempo a následní sjezd k Polné se letělo. Zatím to vypadalo, že se pojede spíše takticky, bez nějakých větších nástupů. To se mě potvrdilo ve stoupání za Boleticemi, jelo se tempo ale bez nástupů. V závěru prvního kola jsem se před Hodňovem nasunul na špici, kde jsem se střídal s Marcelem Boháčem. Nechtěl jsem do sjezdu k Olšině najíždět zezadu. Na hrázi jsem dostal od Irči flašku a pojďme do druhého kola.

V druhém kole už bylo znát, že se skupina maličko redukuje. Především stoupák za Boleticemi už se v závěru některým závodníkům začal zajídat. Nicméně, přejezd přes Polnou do Hodňova se nejel nijak extrémě rychle, takže někteří si zase doskočili. Odhaduji, že do závěru před stoupáním na Kapradinec nás v Hodňově odbočovalo asi deset.

V úvodu klesavé pasáže před nájezdem do kopce došlo k prvnímu nástupu. Byl jsem v tu chvíli na špici, takže jsem přidal a držel závodníka na dohled. Nikdo mě však nechtěl vystřídat, takže do stoupání jsme najížděli tak padesát metrů za ním. Úvodní část stoupání byla tempová a mě se dařilo se držet čela skupiny. Závodníka z nástupu jsme po chvíli dojeli a skupina se začala redukovat. Ve střední mírnější pasáži jsme zůstali ve čtyřech. Bylo jasné, že se rozhodne v posledních stovkách metrů v nejprudší pasáži.

Na metě tříset metrů před cílem nastoupil Martin Slaník, začalo se závodit. Vlál jsem na limitu za Marcelem a Jardou. V první stovce metrů jsem se s nimi ještě udržel, ale pak mě začalo docházet a pomalu mě odjeli. Poslední stovku jsem tak jel sám. Přece jen se projevila únava z předchozích dní, už jsem neměl kde brát.

V závodě na mě tedy zbylo celkově čtvrté místo. Vyhrál Martin Slaník, druhé místo vyspurtoval Jaroslav Halík, na třetím místě dojel Marcel Boháč. Všem soupeřům velká gratulace!

Zbývá ohlédnutí za dosaženými výsledky. V bodování Slezského poháru jsem získal v redukovaném pořadí body za druhé místo v časovce a v hromadném závodu jsem bral body za první místo. Svůj plán jsem tedy splnil. S body za kritérium jsem moc nepočítal, takže mě jejich ztráta zase tak nemrzí. Navíc, třetí místo v kategorii na časovce mě tuto ztrátu více než bohatě vynahradilo.

Jak jsme dopadli jako tým Cyklokramo Suchdol nad Odrou shrnuje ve své aktualitě Tomáš Dohnal ZDE. Jsou tam připojené i rozsáhlé fotogalerie, doporučuji. Největší úspěchy: Marcela Pargačová – 3. místo v kritériu, Olda Míček – 3. místo v hromadném závodě. Kolegům z týmu velká gratulace! No, a jelikož i ostatní nezaháleli (celkem se závodů zúčastnilo devět našich členů), posbírali jsme moc pěkné body do poháru SPAC. Pro náš tým to byl velice úspěšný víkend.

Velké poděkování mému doprovodnému týmu. Mirkovi Miklášovi za dopravu a podporu na trati. Tomáši Mrázkovi za doprovod a fotky. Ireně Prokešové za organizaci ubytování a morální podporu. Myslím, že kromě závodění to pro nás byl celkem pěkný výlet na Šumavu, kterou máme všichni rádi. Navíc jsem se po dlouhé době potkal se soupeři, se kterými jsem se delší dobu neviděl. Byl to parádně strávený víkend i když fyzicky náročný a na zpáteční cestě jsem se cítil dost unavený, nicméně velmi spokojený.

Poslední poděkování posílám organizátorům všech tří podniků. Sice nemůžu dát palec nahoru pro organizátory Vimperského kritéria, ale na místě samém organizace fungovala a maličko mě přece jen mrzí, že jsem si nemohl kritérium odkroutit se svými soupeři. Místo samé bylo skvěle vybrané a asi bych si to víc užil.

Co se týče organizace časovky a závodu, dávám oba palce nahoru. Trať skvěle zabezpečená a označená, místy několik děr a nebezpečných úseků, ale všechny viditelně označené. Trať sobotní časovky uzavřená. Navíc prostředí resortu Olšina, kde jsou k dispozici všechny služby, parádní jídlo po závodě. Pěkné prostředí pro vyhlášení výsledků. Absolutní spokojenost a velké díky!

Závěrem posílám blahopřání všem soupeřům, kterým se podařilo dostat na bednu a především letošním mistrům!

Štítky:

|

Zpět