Mamut tour - 25.5.2019 - Přerov

Na termín letošního přerovského Mamut tour se udělalo parádní počasí. Ačkoli nás letošní květen provází spíše chlad a deštivo, na sobotu 25. května se parádně vyčasilo. Polojasná obloha, odpolední teploty kolem 22-23°C a jen mírný vítr. Krásné cyklistické počasí.

Na start závodu se mnou jako obvykle dorazili Pavel Bonta a Eda Pospíšil. Zázemí závodu se letos přesunulo do areálu Střední zemědělské školy, což mimo jiné znamenalo, že nás čekalo závěrečných 100m po hrbatých kostkách. Jinak zázemí pro závod je fajn. Hned na kraji města, velký areál, bezproblémové parkování, k dispozici rozsáhlé zázemí, kuchyně a jídelna v areálu. Takřka ideální místo. Řekl bych, že přesunutí zázemí právě do areálu školy byl skvělý tah.

O půl deváté byla odstartována krátká trať a do startovního koridoru jsme se začali stavět my, co se pokusíme o dlouhou a střední trať. Startovní koridor je úzký, takže jsme byli pěkně natažení. Sluníčko už začínalo pěkně hřát, když nás krátce před devátou hodinou odstartovali.

V prvních kilometrech se peloton pohybuje v podstatě v celku. I první stoupák v Pavlovicích se jede v klidu. Nahoře se ale odbočuje doleva a sjíždíme prudký sjezd do Sušice. Čeká nás ještě jedno stoupání na Hlinsko, které v minulých ročnících bývalo naopak až v závěru závodu. Jízda v pelotonu je značně nervózní, každou chvíli se musíme uhýbat autům v protisměru. Je to místy dost nebezpečné. Konečně jsme u kamenolomu v Podhůře a začínáme stoupat do Hlinska. Stále se jede vyrovnané tempo a balík se moc nedělí. Za Hlinskem odbočujeme vlevo na úzký přejezd po hřebeni do Lhoty. Jedu ve sjezdíku hodně pozorně a dělám dobře. Těsně přede mnou se v mírné levé skládá skoro celý balík k zemi. Jen se štěstím se mě daří zastavit. Vlevo je v hromadě těl a kol díra. Rychle jí projíždím ála koloběžka a rozjíždím se za vzdalujícím se pelotonem.

Peloton se mě podařilo spolu s dalšími dojet až ve Lhotě. Přes Soběchleby a Vitonice se blížíme k první HP na Lázy. Letos je nájezd do závodu hodně nepříjemný. Ve velké skupině se musíme vejít na úzké a rozdrbané silničky. Naštěstí už k dalšímu pádu nedošlo a do Loučky dojíždíme ve velké skupině.

Bohužel se mě před začátkem stoupání nedaří povyjet dopředu a v začátku kopce se musím prodírat přes hodně odpadlíků, ale ke konci stoupání už si dojíždím malou skupinku, se kterou se pak pouštím do sjezdu ke Kateřinicím. Znám to tady jak své boty a tak mě nedělá problém se propracovat k čelu skupiny. V Kateřinicích se sjíždíme do skupinky a začínáme střídat. Postupně se během průjezdu Ratibořicemi a Hošťálkovou sjíždíme do velké skupiny a před posledním výšvihem k prvnímu bufetu na Na Lůčkách máme čelo závodu na dohled. Na vrcholu dostávám flašku od Pavla a rozjíždíme se do sjezdu.

Stále jedeme ve větší skupině a přes kopec u Lukova se blížíme k nájezdu do druhé horské prémie na Hadovně. Ve stoupání se naše skupinka natahuje a dělí, ale sjezd do Rusavy nás opět spojuje. Využívám krátkého přejezdu před strmilovákem na Grapy a cpu do sebe nějaké cukry. Už začíná být docela teplo. Rychlý průjezd Rusavou a najíždíme do dalšího krpálu. V prudkých pasážích se naše skupina drobí a natahuje. V nájezdu do sjezdu k Bystřici se bez problémů držím s čelem skupiny, ještě stíhám zaznamenat povzbuzování od Pepy Simona z Lipníka a valíme dolů. Za odbočkou na Slavkov se zase sjíždíme a s potěšením zaznamenávám, že jsou tady také dva závodníci z dlouhé trati, jedním z nich je Karel Soušek. Na kopci dostávám flašku od Pavla.

Před Prusinovicemi nás dojíždí silná skupina. V čele jsou dva závodníci v červených dresech z dlouhé trati a za nimi jako obvykle Pavel Popiolek. Nastává klasický scénář, který jsem tady na Mamutovi už několikrát zažil. Teď to bude jen boj, uviset Pavlovi domestiky. Letos má dva a oba vypadají hodně dobře.

Jenže mě to zatím jede parádně a moc se mě nechce závod teď vzdávat. Ještě nejsme ani v půlce! Skupina se okamžitě natahuje, Pavlovi pomocníci jedou ostré tempo. Ve stoupání před Dřevohosticemi se přece jen tempo zmírňuje a skupina se drží pohromadě.  Sjíždíme první sjezdík před dědinou, je to tady hodně hrbaté, v mírné levotočivé zatáčce se držím na levém kraji skupiny. Najednou dostávám pecku zezadu do levé ruky. Naštěstí jsem v té chvíli držel pevně řídítka, přesto jsem to v té rychlosti jen tak-tak ustál. Závodníka, co do mě najel, vidím koutkem oka letět do příkopy. Vůbec tomu nerozumím, vedle sebe jsem nikoho neměl a žádný nečekaný manévr jsem neudělal!

Dojíždí mě Karel, který jel za mnou. Říká, že se tam najednou přiřítil zezadu. Sám ho viděl na poslední chvíli. Já se ohlížím a doufám, že se mu nic nestalo. Přece jen to bylo ve velké rychlosti. Jedou za námi doprovody, snad mu pomůžou. Rychle se vracím do skupiny, která se v mírném stoupání trochu natáhla.

Dole v Dřevohosticích se rozděluje dlouhá a střední trať. Jsem stále bohužel na konci skupiny a tak si musím proklestit cestu přes kličkující závodníky ze střední, kteří nevědí, kam mají jet. Hned mám na čelo skupiny padesát metrů zásek. Jako kdyby to vycítili, hned za to berou. Trvá mě pár kilometrů, než se zase dotáhnu zpátky. Tyhle nástupy mě za chvíli dostanou. Musím se propracovat dopředu za Pavla a nenechávat jej takhle odjíždět. Teď už nás přece jen není tolik, budu si to muset začít víc hlídat. Potíž je v tom, že jsem ve skupině jeho jediný soupeř, takže jsem v tom sám.

Zatím se mě jede hodně dobře a tempo skupiny bez problémů zvládám. Oba tahouni na čele jedou stále ostré tempo a já si hlídám Pavla, abych na něj opět nechytil díru. Už jsme skoro na vrcholu stoupání na Troják, když pár set metrů pod vrcholem Pavel najednou skoro zastavuje. Jeho pomocníci s ním zůstávají vzadu, my ostatní pokračujeme dál. Bylo to nečekané a skupina se komplet promíchala. Dostal jsem se doprostřed a úplně zapomněl, že na mě čeká Pavel s flaškou. Minul jsem jej bez povšimnutí. Naštěstí se ozval, konečně jsem se zorientoval a vzal si flašku od Edy, který stál kousek dál. Uf, to jsem málem prošvihl. Kluci ze skupiny přibržďují u bufetu, pár nás ale volným tempem projíždí a najíždíme do sjezdu k Hošťálkové.

Sjezd jedu volně, skupina se natáhla, dole se ohlížím, kluci jsou za námi dost daleko, vepředu jsme zůstali jen dva. Jedu tedy volně a čekám, až nás dojedou. Najednou se kolem mě prořítí Pavlova trojka. Než se vzpamatuji a rozjedu tempo, mám na ně víc jak padesát metrů zásek. Jedou jako k ohni, sjíždím si to několik kilometrů, ale nakonec se připojuji. Tempo skupiny se zmírňuje a dojíždí nás i zbytek skupiny.

Točíme do Kateřinic a čeká nás poslední strmilovák na Lázy. Na to, že se Pavel na Trojáku skoro zastavil, teď jede jako znovuzrozený. Ve stoupání se držím těsně za jeho zadním kolem a chytám všechny rozjezdy za vrcholy, abych si nemusel nic sjíždět. Konečně vrchol a valíme dolů. V Loučce najíždíme na hlavní silnici a blížíme se ke Kunčicím. Jenže ouha, závory na přejezdu se před námi zavírají. Z vlastní zkušenosti vím, že potkat na téhle jednokolejce vlak, je velká vzácnost. Sice někteří ze skupiny brblají a chtějí to projet, ale přítomnost policisty na motorce je naštěstí odrazuje.

Využívám chvilky klidu, stahuji si návleky z rukou a láduji se cukry. Ze zatáčky se pomalu sune nákladní vlak, lokomotiva na přejezdu pomalu zastavuje, pak houká a rozjíždí se pomalu zpět. To snad není možný, posun jsem tady ještě nikdy nepotkal! Konečně jdou závory nahoru a jedeme. Stáli jsme několik minut. (záznam z Polaru to upřesnil asi na 4 minuty)

Za Malhoticemi na mě čekají kluci a dostávám od Pavla poslední flašku. Před námi je poslední stoupání na hřeben Maleníku. Stále se držím v závěsu za Pavlem. V sevřené skupině vyjíždíme na hřeben a sjíždíme do Lhoty. Tady se letos odbočuje doleva a čeká nás objezd přes Kladníky. Na výjezdu z nich je pak ještě jedno krátké stoupání. V půli kopce za Kladníky Pavel už zase prudce zpomaluje. Toho využívá dvojice mladých závodníků a začínají se vzdalovat. Sakra, jsem zavřený za skupinkou a než se uvolním, kluci už mají pár desítek metrů náskok. Snažím se ještě nějakou chvíli si je sjet, ale jsou už moc daleko a jedou dobře.

Za mnou se dotáhl zbytek skupiny, tak pouštím před sebe závodníka za mnou. Najednou se kolem nás prožene Pavel v těsném závěsu za svým domestikem. Jsem ještě po předchozí špici dost zakyselený, ale přesto to zkouším, se k nim dotáhnout, ale už to nejde. Tentokrát mě dostali, proti takové přesile nemám sám šanci.

Ve sjezdu z Pavlovic zůstávám se zbytkem v pětičlenné skupině. Když nic jiného, zkusím si s nimi spurt. Zatím se stále cítím hrozně dobře a i po těch všech nástupech, co jsem musel pochytat, mě nohy jedou.

Protáhneme se bočními uličkami v Prosenicích a najíždíme na výpadovku k Přerovu do posledních třech kilometrů. Na metě dvou kilometrů zkouší odjet Karel, ale toho se mě daří za chvíli dojet. Jenže jak jsem rozjetý, už se nechci vracet. Objíždím Karla a jdu do toho sám. Do cíle zbývá něco málo přes kilometr, bude to dlouhý. Prostě to už musím vydržet a zatím se zdá, že by to mohlo vyjít. Blíží se konec obory a zatím se stále držím na špici i když už toho začínám mít plný zuby. Před odbočkou do školy se motají chodci, stačilo zařvat a uhnuli nám. Na kostkách se zvedám, tohle už nepustím. Z posledních sil dotlačím kolo do cíle.

V čase 6:42:37 jsem obsadil celkově pěkné 14. místo a v kategorii jsem byl druhý. Na prvním místě naší kategorie dojel po „hrdinském“ výkonu za zadním kolem svých domestiků Pavel Popiolek. K tomu se snad ani blahopřát nedá. Na dalším místě v naší kategorii se však odehrál zajímavý souboj, který v závěru závodu zvrátil Jindřich Matějka ve svůj prospěch a dojel si pro pěkné třetí místo. Na Karla Hajdíka tak zbyla nepopulární brambora, ale bojoval statečně a to se cení. Oběma soupeřům posílám srdečné blahopřání k parádnímu výsledku!

Velké poděkování si zaslouží organizátoři z MIKO Cycles Přerov. Celá akce byla opět dobře zorganizovaná. Přesun zázemí do areálu Střední zemědělské školy se ukázal jako velmi dobrý tah. S výběrem letošní trasy měli však asi těžkou hlavu. Stále se ještě nedá jet přes Tesák, kde probíhá rozsáhlá oprava silnice. A myslím, že ten začátek trati se moc nepovedl. Poslat velký balík na úzké rozdrbané silničky není dobré a neobešlo se to bez pádů. Nízká účast na dlouhé trati v posledních dvou ročnících je nejspíš důsledkem právě malé atraktivnosti současné záložní trati především dlouhé varianty. V příštím roce se snad konečně dočkáme Mamuta v jeho původní horské podobě na tradiční trase směr Bystřice pod Hostýnem. Přál bych to jak sobě, tak i všem maratonským srdcařům. Za zmínku snad ještě stojí, že letošní mamutovské klání zaznamenalo na své výsledkové listině celkem 640 klasifikovaných účastníků.

Poslední poděkování patří jako vždy členům mého oddaného doprovodného týmu ve složení Pavel Bonta a Eda Pospíšil. Kluci moc díky!

Výsledkový servis:

• výsledky 220 km celkové pořadí
• výsledky 220 km dle kategorií
• můj záznam z Polaru

Další odkazy např. na fotogalerie na stránce závodu: https://miko-cycles.cz/