Mamut tour - 15.5.2010 - Přerov

" ... když deště na chvíli ustaly ... "

Letošní ročník tradičního Mamuta sliboval novinky. Především novotou zářící silniční tratě a také přesun celého zázemí závodu na přerovské výstaviště. Z hlediska organizace závodu jistě pozitivní posun. Osobně se mně líbila především nová trať na nejdelší silniční distanci. Klíčová stoupání Hostýnských vrchů jsou naordinována v téměř vražedném sledu, zvláště v první části závodu. Myslím, že srdce každého pravověrného silničáře zaplesá.

Pochopitelně jsem všechna stoupání pravidelně trénoval v rámci jarní přípravy, proto jsem si hodně věřil. Podpořit mně na trati přijeli Pavel a Eda, sehraná dvojice pomocníků. Ráno před startem proběhlo všechno bez problémů ačkoli trochu hekticky. Na rozdíl od předchozích let jsem se nestihl zaregistrovat v pátek a tak bylo třeba vše stihnout v sobotu ráno.

Nicméně řádně oblečen, najezen a napojen vyrážím kolem půl osmé z výstaviště na krátké rozjetí. Počasí je vzhledem k možnostem ucházející. Je oblačno, ale slunce se mezi mraky občas ukáže. Poměrně chladno, kolem 13°C a fouká trochu ze severovýchodu. Kousek za Přerovem potkávám kamarády z Plzně, Kamila a Petra. Mají nové dresy a jsou velmi natěšení. Také se od nich dozvídám, že mně přibrali do svého týmu RotorBike, jelikož jim chyběl třetí do maryáše. Jejich důvěra mně potěšila.

Poslední přípravy a řadíme se na start. Po povinných projevech se kráce po půl deváté vyjíždí. Při průjezdu Přerovem se snažím využívat každou možnost a posouvám se dopředu. V okamžiku ostrého startu za Přerovem jsem už kousek za čelem závodu. Byl jsem zvědavý, jak organizátoři zvládnou průjezd pelotonu Prosenicemi. Naštěstí nás protáhli po hlavní silnici, kde pro náš průjezd na chvíli uzavřeli jeden jízdní pruh. Naštěstí. Nedovedu si představit průjezd pelotonu  úzkými uličkami tradičního dojezdu.

Na kostkovém úseku před Radslavicemi se to natahuje a tak se můžu celkem pohodlně propracovat dopředu. V Pavlovicích nás čeká první kopeček, tak ať jsem v popředí. Ten dávám vzápětí na velkou a po následném sjezdu se usazuji v hlavní skupině. V rychlém sledu následují další brdky a než se nadějeme, sjíždíme do Bystřice. Městem se proplétáme bez problémů, včetně kostkového úseku přes náměstí, a začínáme zvolna stoupat na první dnešní kopec - Tesák (4000m/230m). Celé stoupání se držím v popředí skupiny a na vrchol dojíždím na první pozici. Předání flašky od Pavla probíhá bez problémů. Eda hlásí páté pořadí a něco přes minutu ztráty na vedoucí skupinu.

Valíme dolů. Ještě krátké stoupání na Troják, projíždíme kolem občerstvovačky a svištíme směr Kašava. Držím se v serpentýnách na druhé pozici za Jirkou. V klidnějším pasážích se skupina opět sjíždí. Strmilovák za Kašavou dávám bez potíží ve skupině a valíme k Fryštáku. Za ním na nás už čeká druhá horská zkouška, výjezd na Hadovnu (3000m/210m).

Do stoupání najíždím na první pozici, ale po úvodní pasáži se uklízím do skupiny. V průběhu výjezdu se skupina trochu natáhne. V následném sjezdu se sjíždíme a Rusavou projíždíme společně. Teď je třeba sebrat všechny zbývající síly. Čekají nás Grapy (4500m/260m), kde se bude lámat chleba.

A je to tady. Úzký nájezd a už se to zvedá. Skupina se začíná rozpadat a trochu doplácím na to, že jsem nenajížděl vepředu. Daří se mně ale držet tempo celý kopec, hlavně ve strmé pasáži po louce. V závěrečném mírnějším úseku stoupání se pak opět formujeme do malé skupinky. Jestli jsem si všiml správně, před námi by měla být skupinka 2-4 lidí s Jirkou, který nám ve stoupání odskočil. V následném sjezdu si krátce orazíme a v Bystřici točíme doleva na Slavkov. Na vrcholu brdku před Slavkovem dostávám flašku od Pavla.

Před námi je zřejmě klidnější část tratě, kdy se asi moc závodit nebude. Valíme dolů a sériií brdků se obloukem vracíme k Hostýnským vrchům. V Hradčanech se odpojují jezdci z krátké tratě. Zbývající skupina zatím drží pohromadě avšak v mírném stoupání k Hornímu Újezdu odskakuje několik jezdců. Na výjezdu z dědiny už mají pár desítek metrů náskok. Snažíme se je spolu s 357-čkou dorazit, ale jedou rychle, takže nám to trvá několik kilometrů. Nicméně při nájezdu na hlavní silnici je konečně dorážíme. Takže jsme v pěti a míříme proti větru k dalšímu stoupání. Je to opět Tesák, tentokrát jej vyjedeme od Rajnochovic (4000m/234m). Skupinka se drží pohromadě a tak také dorážíme na vrchol stoupání. Tam dostávám novou flašku od Pavla a Eda hlásí odstup na vedoucí sedmičlennou skupinu necelé čtyři minuty.

Dnes už podruhé sjíždíme serpentýny z Tesáku a po krátkém stoupání na Troják, kde někteří chytají občerstvení, sjíždíme směrem na Ratiboř. V mírném klesání se pěkně točíme a i když si orážíme, stále se jede pěkné tempo. Po odbočení v Kateřinicích začínáme lehce soupat a blížíme se k předposlednímu stoupání na Lázy (4000m/215m). Po úvodní strmé pasáži dorážíme ve střední části dva odpadlíky z vedoucí skupiny. Následná střední pasáž naši skupinku mírně natahuje. Já už maličko vlaji na konci. V mírnějších pasážích si to vždy docvaknu. Na poslední stojce se 14% stoupáním chytám pár metrů díru, ale než dorazíme na vrchol, opět se připojuji.

Následuje místy až divoký sjezd, dole se sjíždíme a jedeme dál už v sedmi. V Kunovicích chytám od Pavla další flašku. Pod poslední soupání na Maleník (3000m/150m) se jede společně. Někteří se ještě naposled občerstvují na kopečku před Opatovicemi. Do stoupání najíždím na první pozici. Ve střední pasáži se však mírně propadám a na vrchol dojíždím vlaje na chvostu. Zaráží mně, že tady nejsou Pavel s Edou. Měla zde být poslední předávka, něco není v pořádku. Pití mám dost a tak si s tím teď nedělám starosti. Rychle se ve sjezdu docvaknu a řítíme se k Pavlovicím.

Na posledním brdku před Pavlovicemi, jedu už delší úsek na první pozici, nastupuje 171-čka. Než stačím zareagovat, ostatní mně předjíždějí a já chytám díru. Přidávám a snažím se v začátku sjezdu docvaknout, ale nedaří se. Zaspal jsem a teď už to stěží sám dojedu. V klesání za Pavlovicemi mám odstup asi dvě stovky metrů. To nedám. Smiřuji se s tím, že musím poslední kilometry zvládnout sám. Kostkový úsek za Radslavicemi mně pěkně vyklepe. V Prosenicích se otáčím po větru a dávám si poslední interval. Zezadu mně nikdo neohrožuje, takže poslední kilometry dojíždím v poklidu. Jsem v cíli. Na odjetou skupinu jsem za těch posledních pár kiláků ztratil 1:20.

V cíli potkávám Pavla a Radka. Když jsem se trochu dal dohromady, volám Edu. Nebere to, ale za chvíli volá zpátky. Na posledním přejezdu zakufrovali, jsou na cestě. Tak sláva, že se nestalo nic horšího. Než dojdeme k autu, jsou tady.

Co ještě dodat. Jídlo ve školní jídelně bylo opět skvělé - za to mají u mně organizátoři velkou jedničku s hvězdičkou. Neustálé odkládání vyhlášení už tak příjemné nebylo, však jsme se jej nakonec přece dočkali. Organizátoři v předtuše deštivého počasí uklidili pódium do velké haly a ono jak na potvoru nezapršelo. Nicméně vyhlašování bylo i přes pokročilou hodinu a nízkou účast diváků pro mně a kluky z RotorBike teamu určitě příjemné. Vyhráli jsme soutěž družstev, před týmy Veloservisu a Nutrendu. Osobně jsem si dojel pro druhé místo v kategorii a ještě v tombole vyhrál časovkářskou přilbu. Vstup do silničářské sezóny jako hrom. Tak ať nám to vydrží až do konce.

Nakonec velká gratulace absolutnímu vítězi! Ve stylu "kančeláry" si dojel Jirka Ježek pro vítězství. K tomu není co dodat, ta cílová fotografie hovoří za vše.

Standa

P.S. Pro ilustraci přikládám výškový profil trati (vzdálenost 210 km/ převýšení 3300m).