Králické okruhy - výsledky, fotky

Na sobotu 14.6. vyšel další podnik Moravského poháru – Králické okruhy. Dva úvodní okruhy byly opět jako minulý týden situovány v kopcích kolem Pastvin a Mladkova, ale závěrečná pasáž se vracela ke Králíkům a finální stoupání končilo v kopci Pod Klepáčem v přírodním parku Králického sněžníku. Parametry trati byly opět zajímavé. V průběhu 65km se vystoupalo 1200 výškových metrů a parametry finálního stoupání jsou 2,8km/212m/7,6%.

Stejně jako minulý týden mě doprovázeli Eda Pospíšil a Mirek Mikláš. Na místo jsme dorazili tradičně s mírným předstihem a tak jsme si mohli dovolit chvilku hledání místa k zaparkování. Prezentace proběhla bez potíží a hlavně jsem se seznámil s tratí závodu. Byl jsem tady poprvé a tak mě zajímalo místo startu a především umístění cíle mě nebylo úplně jasné. Mám rád, když se můžu před závodem alespoň podle mapy s tratí seznámit, lépe se pak orientuji při samotném závodě.

Počasí se začalo pomalu kazit. Už při příjezdu do Králíků jsme zaznamenali nárůst oblačnosti, ale mraky byly čím dál tmavší. Zatím bylo sucho, ale začal jsem se chystat na mokrý závod. Tři čtvrtě hodiny před startem, když jsem se konečně chystal rozjíždět, se přihnaly černé mraky a spustil se liják. Už jsem byl na kole, tak jsem se honem schoval pod stříšku u vchodu do blízké školy. Po necelé čtvrthodině bylo sice po dešti, ale na silnici byly potoky vody. Celý prokřehlý jsem se rychle vrátil k autu a hodil na sebe ještě jedny návleky na boty a ruce. Do startu zbývalo necelých dvacet minut, rychle se zahřát několika výjezdy do kopce a na start. Ještě tam jsem se ale maličko klepal zimou.

Konečně jsme úderem desáté vyrazili do závodu. V doznívajícím dešti a po silnici plné vody nic příjemného, jako ve sprše. Jelo se ale celkem tempo a tak jsem se cestou do Mladkova stačil zahřát a rozjet, přesto mě maličko pobolívalo břicho, které nemohlo rozchodit ten studený start. Naštěstí po prvním kole se umoudřilo a navíc v prvním stoupání za Mladkovem došlo i na suchou silnici a i trošku zasvítilo sluníčko. Maličko se oteplilo a já začal uvažovat o odložení vesty. Tyhle úvahy vzali rychle za své koncem prvního kola ve sjezdu do Mladkova. Prudká přeháňka nás opět zchladila. Mezitím kopce redukovali počet závodníků vedoucí skupiny. Pokud to šlo, snažil jsem se přispět svým dílem k tempu skupiny, především v kopcích. V závěru druhého stoupání z Českých Petrovic se mě to málem vymstilo. Jen tak-tak jsem chytal ze špice nástup mladíků před vrcholem stoupání.

Do závěrečného úseku závodu se skupina zredukovala na devět členů a byl tam i Libor Homola, takže to opět vypadalo na náš souboj v samotném závěru. Jenže tentokrát byl závěr do kopce a já chtěl zkusit jinou taktiku. Libor však jel celou dobu skvěle a dobře pracoval na špici, takže jsem si vůbec nebyl jistý, jak to dopadne. Krátký prudký výšvih za Heřmanicemi směrem na Horní Lipku jsem vlál na konci skupiny. Po nájezdu na hlavní silnici v Lipce se skupinka opět zformovala.

Bylo mě jasné, že cíl je blízko a tak jsem byl v nachystaný. Těsně před průjezdem cílem kategorií D, E a Ž, který byl na začátku finálního stoupání, se ze skupiny vydal vpřed Lukáš Makula. Zprvu to vypadalo, že si spletl cíl, ale ukázalo se, že to myslí vážně. Začalo se tedy závodit a stíhat se ho vydali Honza Svoboda a Petr Liebich. Využil jsem zvýšení tempa, posunul se na čelo a nasadil maximální tempo. Tempové stoupání na krásné lesní silničce se zařezávalo do lesního úbočí a já jsem si stále držel oční kontakt na oba pronásledovatele před sebou. Na metě posledního kilometru jsem se podíval přes zadní kolo za sebe. Někdo za mnou byl, ale nepoznal jsem, jestli to je Libor nebo ne. Počítal jsem ale s tím, že je to on. Byl jsem však v takové ráži, že jsem se nehodlal jen tak vzdát a v tempu jsem nepolevil. Sto metrů před cílem, když přes mně nikdo nenastupoval, jsem se ohlédl, ale za sebou jsem viděl jen jednoho z mladíků z béčka. Nevěře svým očím, jsem se zvedl a posledních pár desítek metrů ještě dospurtoval.

Z vedoucí skupinky jsem do cíle dojel na čtvrtém místě. První místo v kategorii B uhájil o prsa po odvážném úniku Lukáš Makula. Blahopřeji! Můj soupeř z kategorie C Libor Homola dojel s půl minutovým odstupem a bral druhé místo. Na třetím místě naší kategorie dojel s několikaminutovým odstupem Marek Chuděj. Všem soupeřům blahopřeji!

Musím se přiznat, že pro mě bylo velkým překvapením, jak jsem Libora v závěru setřásl. Po jeho skvělém výkonu z minulého týdne v Pastvinách, jsem v to moc nevěřil. Náš vzájemný souboj v rámci Moravského poháru je momentálně 3:1 v Liborův prospěch. Uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet. Nicméně, na naše další souboje se moc těším.

Děkuji mému doprovodu za podporu a fotky. Velké poděkování patří především organizátorům závodu z Klubu přátel cyklistiky Králíky. Tohle byl opět závod podle mého gusta, pěkná a obtížná trať, kvalitně pokrytá pořadateli. Počasí nám to navíc krásně zdramatizovalo, co si lze přát více? To je ta pravá cyklistika! Super a moc děkuji!

Na závěr přikládám výsledkovou listinu naší kategorie a svůj záznam z Polaru. Fotky ze závodu od Edy Pospíšila jsou ve fotogalerii. A ještě dvě fotogalerie účastníků: okruhy, vyhlášení.

P.S.

Bohužel dnes jsem se z webu Moravského poháru dozvěděl, že závod v kategorii E a Ž v závěru poznamenaly pády a neobešlo se to bez zranění a hospitalizací. Tohle jsou velmi nešťastné momenty, které bohužel někdy k cyklistice také patří. Přeji rychlé uzdravení všem postiženým závodníkům, především Monice Simonové a Karlu Škopkovi, kteří to asi odnesli nejhůře. Velmi bych si přál, aby podobných nehod bylo v cyklistice co nejméně. Z vlastní zkušenosti však vím, že úplně se tomu bohužel zabránit nedá. Jsme jen lidé a děláme chyby.

Myslím si, že je správné o těchto neblahých událostech informovat cyklisty, např. tak jak se to děje na Moravském poháru. Mám bohužel vlastní zkušenost z „velkých“ maratonů, kdy se o pádech a zraněních raději mlčí. Podle mě je to cesta do pekel, když si neumíme přiznat, že cyklistika umí i pěkně bolet. Podle toho to pak v amatérském balíku vypadá a někteří „borci“ jezdí, jako by byli nesmrtelní. Pamatujme prosím, že jezdíme pro potěšení a všichni se chceme vracet ze závodů především v „kompletním a neporušeném stavu“.