Časovka Kasárne 15.9.2018, výsledky
18.09.2018 18:41
V sobotu 15. září jsem se zúčastnil velmi zajímavé akce, která je situována do krásného prostředí horského střediska Kasárne na slovensko-moravském pomezí. Z propozic závodu se dočteme, že čtvrtý ročník akce s názvem CYKLISTICKÁ ČASOVKA NA KASÁRNE - INDIVIDUÁLNA CESTNÁ CYKLISTICKÁ TROJ-ČASOVKA DO VRCHU z Makova, Velkých Karlovíc a Štiavnika na Kasárne 2018 pořádají „Cykloklub Turzovka s podporou mesta Turzovka, Sportovní klub Biatlon Velké Karlovice, obec Makov, obec Velké Karlovice, obec Štiavnik a Penzión Javorník v spolupráci s partnermi a sponzormi preteku“. Závod je zařazen do Slovenského poháru MASTERS MERIDA ROAD CUP 2018 a též do Slezského poháru amatérských cyklistů FORCE - SPAC 2018. Tolik základní informace.
Jelikož stoupání na Kasárne od Velkých Karlovic znám z trati Beskyd tour, akce mě okamžitě zaujala, když jsem ji v kalendáři Slezského poháru objevil. Původně jsem myslel, že se jedou jen dvě časovky a až po pořádném prostudování propozic vyšlo najevo, že se jedná o horskou troj-časovku. To je na jeden závodní den pěkný nářez. Nahlédněme ještě jednou do propozic a představme si itinerář závodu:
Trať:
1. úsek časovky: štart od 10.30 hod.
Makov, Kopanice (679 m n. m.) - Kasárne, Butorky (972 m n. m.) = 6,3 km; + 388 m
2. úsek časovky: štart od 12.30 hod.
Velké Karlovice, Podťaté - Světlá (630 m n. m.) - Kasárne, Butorky (972 m n. m.) = 5,0 km; + 402 m
3. úsek časovky: štart od 14.30 hod.
Štiavnik, Ráztoka (565 m n. m.) - Kasárne, Butorky (980 m n. m.) = 6,0 km; + 468 m
Ten, kdo někdy absolvoval horskou časovku, mě dá jistě za pravdu, že už sám výčet je úctyhodný. Absolvovat během necelých pěti hodin tři takto náročné časovky je prostě mazec. Celková délka všech tří etap časovky je 17,3 km, během kterých se nastoupá úctyhodných 1258 m. To máte v podstatě jedno kompletní plnokrevné alpské stoupání a v plném nasazení.
Jenže já mám časovky do kopce rád a docela mě jdou. Takže jsem si dal dva dny předem oraz, abych byl odpočatý. V sobotu ráno dorazili Pavel Bonta s Edou Pospíšilem a v této sestavě jsme vyjeli za dobrodružstvím. V pátek popršelo a ochladilo se, nicméně na sobotu bylo nachystané celkem příjemné oblačné počasí s teplotami kolem 20°C.
Na místo jsme přibyli krátce po deváté hodině. Jak jsem předpokládal, problém byl najít volné místo na zaparkování poblíž Penziónu Javorník, kde byla prezentace. Na kopci už bylo celkem narváno, neméně pak u samotné prezentace, kde byla fronta až ven na terasu. Nezbývalo než si vystát asi půlhodinovou frontu, během které jsem se mimo jiné dozvěděl, že start prvního úseku bude posunutý, aby se stihli všichni zaregistrovat. Po úspěšné registraci se na parkovišti zdravím s kolegy ze Slezského poháru a spěchám k našemu autu. Není času nazbyt, start je sice posunutý, ale musím se tam ještě přesunout a pak pořádně rozjet.
Když se kolem čtvrt na jedenáct vydávám na start prvního úseku, mezi cyklisty se šíří informace, že první start se posunuje o půl hodiny na jedenáctou a druhý na 12:45. Startuje se po dvaceti sekundách. OK, mám startovní číslo 78, to znamená, že bych měl jet asi v 11:25 do prvního úseku. Ještě se rychle vracím k penzionu a říkám to klukům, taky jim radím, aby s autem přejeli na Butorky k cíli, kde je více místa na parkování.
Sjíždím k Makovu na start prvního úseku a přijíždím právě, když časomíra začíná stavět start. Potvrzují mě, že se kolem jedenácté začne startovat. Jdu se tedy hned rozjíždět, ale nejezdím moc daleko, abych tak každých pět minut přijel a zkontroloval stav časomíry. Na startu to pak jde hodně rychle, tři závodníci v minutě, je třeba být připravený. V poslední chvíli balím vestu a návleky na ruce do kapes, ještě stíhám trochu rozepnout dres a v čase 25:40 jedu.
Za cílem se chvíli vyjíždím a pak mě Pavel naviguje k autu. Kluci našli krásné místo na zaparkování bokem u lesa. Už vylezlo sluníčko a je docela teplo. Jsem ale zpocený, takže se zase oblékám a v autě do sebe natlačím tyčku a hrnek kafe. Chvilku ještě posedím, ale čeká mě další úsek. Kolem dvanácté opět nasedám na kolo a sjíždím ke Karlovicím na start druhého úseku. Rozdrbaná část cesty v horní pasáži za hranicí bude směrem nahoru pěkně bolet, i ve sjezdu to není žádná sranda. Na start dojíždím krátce před půl jednou. Za chvíli se objevují startéři a začínají chystat časomíru. Rychle se začínám rozjíždět a průběžně sleduji časomíru, abych nepřišel na start pozdě. Svítí sluníčko a je celkem teplo, stejně sundávám vestu a návleky z rukou zase až těsně před startem. Opět startuji v čase 25:40.
Paráda, i druhý úsek mám za sebou a pocity z něj mám i trochu lepší než z prvního úseku. Chvíli se vyjíždím a pak si zase jdu na chvíli sednout do auta a trochu něco pojíst. Kluci mě hlásí, že po prvním úseku jsem byl celkově desátý a první v kategorii. To je super zpráva, aspoň mám motivaci poprat se s posledním úsekem. Kolem druhé naposled nasedám na kolo a sjíždím tentokrát po parádní silničce do Štiavníku. Na startu se už začínají hromadit cyklisti a za chvíli přijíždí startéři. Vypadá to, že se bude startovat v avizovaných 14:30, jdu se tedy rychle rozjíždět. Už to ale moc nehrotím, přece jen po těch dvou úsecích jsem trochu unavený, jen se musím pořádně zahřát. Nahoře se po poledni zatáhlo a ochladilo. Teď už zase slunko začíná hřát. Napotřetí se něco v časomíře posunulo, startér mě posílá na trať v čase 24:40, ale asi je to správně. Pánové nás uklidňují, že je to v pořádku a o posunu se ví. Je štěstí, že je to už třetí úsek, takže znám své kolegy přede mnou z předchozích startů.
Do cíle třetího úseku, který je na vrcholu prudkého stoupání dojíždím ze sedla totálně grogy. Trvá mě pár minut, než jsem schopný komunikovat. Jsem zbaven čísla a čipu. S Pavlem a Edou nakládáme kolo a sjíždíme zaparkovat poblíž penziónu, kde se konečně převlékám z propoceného dresu do suchého a teplého. Kluci mě mezitím řekli, že druhý úsek jsem zajel celkově osmým časem a stále vedu v kategorii. No tak snad jsem to v posledním úseku neprohospodařil.
S pozdním odpolednem se začalo ochlazovat, však jsme byli skoro kilometr vysoko, ale když zasvítilo sluníčko, bylo stále příjemně. V Penziónu Javorník bylo rušno, na terase jsme si našli volná místa na sluníčku a navíc s pěkným výhledem na okolní kopce. Dal jsem si super teplé jídlo z místní restaurace a z konvice před vchodem jsem si nabral plný kelímek parádního teplého čaje, který po té rachotě přišel k duhu. Ještě před začátkem vyhlášení výsledků, jsem si konečně mohl prohlédnout výsledkovou listinu. Deváté místo celkově a první v kategorii C, to byla vynikající zpráva na závěr. Druhé místo v kategorii vybojoval Ivoš Odvárka a třetí byl Josef Slezák. Ráno jsme se zdravili na parkovišti a teď se opět shledáme na bedně. Všem soupeřům blahopřeji! Myslím, že ve finále byli vítězové všichni, kteří dokončili celý závod. Posílám tedy gratulaci všem!
Co říct k samotnému průběhu závodu v mém podání? V prvním úseku jsem to ze začátku hodně napálil a v závěru to dost bolelo. V druhém úseku jsem myslím podal vyrovnanější výkon a také pocitově jsem druhý úsek zajel lépe. V třetím úseku mě v polovině hrubě docházely síly, takže předjetí od Zdeňka Petříka (startoval hned za mnou), mě na závěr nakoplo. Zdeněk jel poslední úsek fantasticky a za půlkou mě předjel, čímž mě vyprovokoval k maximálnímu výkonu. Díky němu jsem se v posledních dvou kilometrech ještě zmáčknul. Zdeněk evidentně pošetřil do závěru dost sil, protože v třetím úseku zajel celkově druhý čas.
Na závěr sezóny to byla skvělá akce, kterou jsem si parádně užil. Organizace závodu navzdory problémům při prezentaci fungovala na jedničku. Zvlášť časoměřiči si asi dost užili, ale zaslouží si velkou pochvalu. Neslyšel jsem, že by byly nějaké protesty na výsledky. Zorganizovat měření časovky je samo o sobě náročné a oni dělali tři najednou + dětské závody na druhém úseku. Prostě klobouk dolů, krásná práce! Také zabezpečení trati fungovalo na jedničku a v Penzionu Javorník o nás bylo po závodě dobře postaráno. Co se týče samotné trati, mají to pánové z Cykloklubu Turzovka opravdu pěkně vymyšlené. První úsek z Makova je relativně „snadný“, v druhém úseku od Karlovic se kopec utahuje a navíc se přidávají obtížné části s „tankodromy“ v závěru. Třetí úsek ze Štiavnika je „nejvýživnější“, i když je po krásném asfaltu, je to neskutečný krpál. Celý závod je vlastně taková postupná grilovačka, každý další úsek utahuje šroub. Mě osobně se závod velmi líbil a nelitoval jsem, že jsem vážil dlouhou cestu.
Velké poděkování všem organizátorům a partnerům závodu. Až na malé drobnosti, tenhle závod šlape jako hodinky. Přeji hodně dalších úspěšných ročníků!
Velké poděkování Pavlovi a Edovi za doprovod a Edovi také za fotky.
Závěrem souhrn všech dostupných informací:
———
Zpět