Beskyd tour road – 19.7.2008 - Frenštát pod Radhoštěm

„když se něco může pokazit, můžeš na to vzít jed, že se to pokazí“

Na letošního silničního „beskyda“ jsem se těšil. Beskydské kopce mám rád a letos mě to v kopcích docela jede. Také už mám trasu ještě celkem v paměti po loňské vydařené premiéře ještě v sedle svého starého-dobrého železného Šírera. Navíc jsem si, vzhledem ke své současné výkonnosti a znalosti trati, věřil na dobrý výsledek. Abych to ještě pojistil, sjednávám si podporu na trati u svého zlínského strýce Pavla Bonty. Jsme domluveni, že mě vyzvedne v Lipníku o čtvrt na sedm ráno. Díky vynucenému zkrácení trati, kvůli uzavírce, se startuje až v 9:25. Máme tak dost času. Když se tedy ve čtvrt na sedm ráno vykulím z baráku, Pavel už na mě čeká. Tašku s kolem šoupnem na zadní sedadlo a vyrážíme směr Frenštát pod Radhoštěm. Po cestě posnídám a s Pavlem doladíme poslední nejasnosti ohledně podávání pití na trati. Než se nadějeme, jsme na místě.

Na parkovišti u hotelu Ráztoka v Trojanovicích už začíná být celkem živo. Jdu se nejdříve zaregistrovat, dokud tam není fronta. Následné vybalení kola a příprava věcí je dílem okamžiku. Vedle nás se zapíchne nějaký cizinec. Nakonec zjišťujeme, že je to francouz, který žije a pracuje v Ostravě. Umí už trochu česky a tak se jakž takž domluvíme. Moc se mu líbí moje kolo. Kolem půl deváté se loučíme a odjíždím už na kole směr Frenštátské náměstí, odkud se už tradičně startuje. Cesta mezi Trojanovicemi a Frenštátem je čerstvě vyfrézovaná. No potěš pánbů, to se krásně pojede.

Ještě se chvíli rozjíždím a krátce po deváté si už stoupám na start. Jak tak koukám, kapku jsem to podcenil. Na startu už stojí hodně lidí a hlavně, nejsou tady prakticky žádné zábrany. Takže se stojí hodně doširoka. To bude trvat, než se pole rozjede. Výjezd z náměstí je poměrně úzký. Teď už s tím nic nenadělám, musím si to pak sjet. Přichází Pavel, který byl parkovat auto a fotí mě. Moderátor nám sděluje poslední pokyny před startem a mimo jiné upozorňuje na výkopové práce v Makově. Tahle informace je pro mě klíčová ale to ještě netuším.

V 9:25 se ozývá startovní výstřel a peloton se za policejního doprovodu vydává na trať. Tedy čelo, my vzadu čekáme dlouhé vteřiny, než se nám podaří se vtěsnat do úzkého hrdla výjezdu z náměstí. Jakmile jsme na široké silnici, beru za to a snažím se co nejdříve si dojet do čelní skupiny.

Trvá mě to asi prvních sedm kilometrů. Žádný odpočinek mě tam ale nečeká. Jede se poměrně ostře a na úzkých silničkách se pole natahuje, pak se zase sjíždí. Je to hodně neklidné. Jako už tradičně, v jednom z prudkých sjezdů ztrácím flašku z držáku na sedlové trubce. Myslím, že svůj nový rám budu muset přejmenovat na „vyhazovač flašek“. Jakmile musím projet nějakou větší nerovnost, flaška ze zadního držáku letí ven. Navíc byla fungl nová, předevčírem koupená. Aby to spral ďas! No nic Stando, hlavně klídek. Jedeme dál. Po průjezdu Štramberkem se začínáme blížit k Frenštátu. Konečně. Ve stoupání na Pustevny se pole nadělí a bude to lepší. Vyjíždíme z nějaké dědiny a najednou pár metrů přede mnou si někdo ustlal. Okamžitě se ho všichni snaží objet a tlačí mě ke krajnici. Uhýbám a brzdím, co to dá. Ocitám se až u kraje silnice a sjíždím na šotolinu. Už už to vypadá, že to ustojím, ale z leva do mě někdo v pádu strčí, takže se poroučím k zemi taky. Honem se sbírám. Mám spadlý řetěz. Nahodím ho a chci naskočit. Teprve teď vidím, co mě zatím uniklo. Pravá brzdová páka je otočená dovnitř řídítek. Tak za ni beru a silou ji otočím zpět. Naskočím a rozjíždím se. Pochopitelně jsem tu páku nedal do úplně stejné polohy jako před tím, takže řazení pastorků blbne. Jak se trochu více rozjedu, snažím se to napravit štelovacím kolečkem na rámu. Trochu to pomůže. Peloton je už dávno v čudu. Občas ho zahlédnu asi pět set metrů přede mnou. Do Frenštátu tedy dorážím sám. O to horší je ta vybroušená silnice do Trojanovic. Pomalu mě přechází vztek a začínám zase přemýšlet. Je tu první občerstvovačka. Tu projíždím ale kousek za ní už čeká Pavel s flaškou.

Zastavuji u něho. Beru si flašku a pokouším se pořádně narovnat pravou páku. Ještě mu říkám, že musí naplnit tu prázdnou a dát mě ji na Bumbálce. Pak už vyrážím vstříc první horské prémii na Pustevnách. Po několika stech metrech stoupání ale musím znovu zastavit a poštelovat přehazovačku. Na velkých pastorcích mě to stále přeskakuje. Ve stoupání jedu dobře a pár lidí předjíždím. Těsně pod vrcholem dojíždím Barboru Radovou, která ale jede krátkou a později jsem se dozvěděl, že ji v ženách vyhrála.

Sjezd je tradičně rychlý. V Prostřední Bečvě se sjíždí malá skupinka ve které pak pokračujeme až na rozdělení tras, ke křižovatce na Hutisko-Solanec. Po odbočení zůstáváme jen tři ale v Hutisku dojíždíme ještě jednoho chlapa, takže do stoupání Na Soláň najíždíme ve čtyřech. Po chvíli jim ale odjíždím a jedu sám. Před vrcholem ještě míjím tříčlennou skupinku. Nahoře už čeká Pavel.

Má ale napilno s focením a ještě se vykecává. Musím tedy zpomalit, aby mě stihl podat flašku, což doprovázím nelichotivým slovním doprovodem. Snaží se mě vnutit ještě druhou, ale tu chci až na Bumbálce, tak odmítám. V následném sjezdu do Velkých Karlovic se snažím trochu si odpočinout, před dalším velkým kopcem. Po projetí Karlovicemi mě sjíždí ta skupinka, co jsem je předjel Na Soláni. Ve čtyřech pak pokračujeme údolím směrem ke slovenským hranicím. Zanedlouho ale odbočujeme z hlavní cesty a najíždíme na další stoupání na druhou horskou prémii Kasárna. Stoupání je z počátku mírné ale po vjezdu do lesa se pěkně utahuje. Úzká lesní asfaltka stoupá v zatáčkách prudce do kopce. Po chvíli se naše skupinka drobí a zůstávám vepředu sám. Posledních několik set metrů před prémií je zpestřeno rozbitými kostkami. Je tu vrchol a občerstvovačka. Nemám na nic chuť a projíždím dál. Ještě vystoupám pár brdků a následuje dlouhý sjezd po úzké asfaltce směrem do Makova. Silnice v Makově je pak hotový tankodrom. Výkopy kanalizace jsou jen zaházené hlínou a štěrkem. Navíc se tady zrovna motá nějaký slovačisko se starým moskvičem. Musím uhýbat až na kraj do těch výkopů. Úsek je naštěstí krátký a po odbočení na hlavní silnici směr Bumbálka je zase vše OK. Projíždím bývalou celnicí a před sebou v kopci vidím několik závodníků. To je fajn, aspoň budu mít koho ve stoupání sjíždět. Mé nadšení však vzápětí dostává podlou ránu do zad. Mám prázdné zadní kolo. Já se na to asi .....! Jen klid Staníku! S tím nic nenaděláš, koukej to pěkně vyměnit a jede se dál. Tak tedy vyměňuji duši a koutkem oka občas zahlédnu projíždějící závodníky. Na jejich tvářích vidím úlevu: „Ještě štěstí, že se to nestalo mě“. Díky tomu, že používám bombičky s CO2, to mám za chvilku hotové. Ještě pořádně nastavím přehazovačku, když už stojím a skáču opět do sedla. Chvíli trvá, než se dostanu opět do tempa, ale stoupání na Bumbálku odsejpá rychle. Zanedlouho  už vidím Pavla na vrcholu u chaty. Beru si od něj dvě flašky, aby mě vydrželo pití až do cíle. Víc už od něj dnes nedostanu. Vrací se do Trojanovic, kde na mě bude čekat v cíli. Ve sjezdu se náhle zatáhne a padají chvílemi velké kapky. Naštěstí to rychle přejde a než dojedu do Bílé, silnice je opět suchá. Těsně před Bílou mě dojíždí chlap, co jsem jej předjel těsně před Bumbálkou. Spolu pak odbočujeme z hlavní silnice a blížíme se k poslední občerstvovačce. Přidává se k nám cyklista, který čekal za odbočkou. Oba se znají a tak nás informuje, kdo z jejich party už jel. U občerstvovačky nestavím, jen chytnu nabízený banán. Oni se zastavují. Jedu dál, stejně mě asi brzy dojedou, sám už nedokážu udržet vysoké tempo. Mám pravdu, v nájezdu do krátkého stoupání k nádrži Šance mě dorážejí a nahoru vyjíždíme ve skupince. Pak se na špici usadí ten co se připojil u odbočky a stará se o tempo celou dobu, co objíždíme Šanci. Je to taková houpačka na úzké asfaltce. Chvíli nahoru, chvíli dolů. Díky němu ale držíme dobré tempo a za chvíli už sjíždíme prudkým rozbitým sjezdem k nájezdu na hlavní silnici k Ostravici. Ještě nás potáhne kousek na okraj Ostravice, kde odbočujeme prudce doleva na poslední dnešní velký kopec Smrček. Tam nás opouští, ještě se ptá, jestli něco nechceme. Já mám ale všeho dost tak mu jen děkuji za pomoc. Tenhle kopec z nás vycucne poslední zbytky sil, ale je poslední takže do něj dávám všechno. Po chvíli zjistím, že už jedu sám. Kolega se po pár stovkách metrů odpojil. Poslední stovky metrů stoupání už dávám na svůj nejlehčí převod. Konečně nahoře. Sjezd prudce dolů úzkou a místy hrbatou asfaltkou je třeba hodně držet zkrátka. Následuje členitá pasáž úbočím po úzkých asfaltkách nahoru a dolů kolem chat. Už to do kopce moc nejde ale zkouším ze sebe vymáčknout co ještě zbylo. Párkrát se ještě ohlídnu, jestli mě ten borec zase nesjíždí ale asi byl už hodně prošitej. Ve výsledcích pak zjistím, že jsem na něj ještě tři minuty najel.

Konečně je tu nájezd na hlavní silnici do Trojanovic. Teď to bude chvíli z mírného kopce po dobrém asfaltu, takže to zase pěkně jede. Pohoda ale za chvíli končí a následuje nájezd do posledních brdků kolem chat. Naštěstí jsou už jen dva, zato pěkně prudké. Na ten posední už se sotva vleču. Krátký sjezd a za mostkem mě pořadatel směřuje do cílové rovinky. Tahle rovinka je ale do kopce, takže žádný spurt se nekoná a jsem rád, že projíždím cílem a nemusím tlačit. Tož vyvěste fangle na tyngl tangle! Mám to za sebou.

Jen co mě seberou čip, je tady Pavel.

Příliš ho nevnímám a jdu si sednout. Musím se trochu sebrat. Dopíjím zbytky ionťáků a dávám se do kupy. Pavel mě fotí. Pak se sbírám a jdeme k autu, kde se převlíkám a balím kolo.

Jak jsem nakonec dopadl? Dojel jsem celkově na 47. místě v čase 5:39:18 se ztrátou 38:23 na vítěze Tomáše Čera. V kategorii jsem se umístil na 10. místě. Na tu bídu to nakonec nedopadlo tak špatně, i když trocha hořkosti zůstává. Kolu se také naštěstí při pádu nic nestalo. Jen mám trochu škrábnutý rychloupínák zadního kola a také sedlo utrpělo malý šrám. Pravá brzdová páka má také škrábanec po té ráně co obdržela, ani nevím jak. Doufám, že si spravím chuť v Tatrách, kam mířím za čtrnáct dní. Doprovod mě budou v Popradu dělat Ivoš, Simča a Baruška. To by v tom byl čert, aby to nebylo lepší než dnes!

Standa Prokeš

P.S. nakonec ještě výškový profil trati (letošní trať byla kvůli uzavírce kratší o 10 km, prostě byly vynechané Palkovice na cca 15 km a Kozlovicemi se projíždělo rovnou na Hukvaldy)