Beskyd tour - 29.6.2019 - Bílá

Letošní 25. ročník Beskyd tour v Bílé vyšel na sobotu 29. června a to bylo fajn. Po tropickém týdnu se v noci na pátek příjemně ochladilo a předpověď na sobotu slibovala maximální teploty 24-25°C pod téměř bezmračnou oblohou. Po loňském studeném závodě nás tedy v beskydských kopcích čekal horský maraton v takřka ideálních cyklistických podmínkách.

Oproti loňsku se letos s tratí moc nehýbalo. Jen se vrátil zpět objezd přehrady Šance po pravé straně přes Jamník a výjezd na Smrček se jel tradičně od Ostravice, ačkoli tady to nebylo bez problémů, ale o tom dále. Nicméně parametry trati zůstaly prakticky stejné, délka 160 km a převýšení kolem 3600 m, tedy ryze horská trať.

Na závod mě doprovázela osvědčená dvojice harcovníků - Pavel Bonta a Eda Pospíšil. Do místa konání jsme dorazili asi půldruhé hodiny před startem a už bylo poměrně teplo, takže rozhodnutí v čem na start bylo jasné, dnes to bude na krátké.

 Po deváté hodině se začal plnit startovní koridor a tak jsem si taky obsadil místo. Organizátoři ohlásili vysokou účast a komentátor pohovořil s Jardou Kulhavým, který si přijel do Beskyd kvalitně potrénovat. Úderem půl desáté pan Loprais rozvášnil svou terénní Tatru a jelo se.

Podařilo se mně odstartovat celkem dobře, ačkoli se přede mně v koridoru na poslední chvíli vecpali opozdilci a jeden měl ještě ke všemu problém nakopnout pedál. Ztrátu si částečně dojíždím ještě před nájezdem na úzkou silničku, po které se stoupá na Bílý kříž (7km/230m, 715 m.n.m.). Čelo jede ostré tempo a peloton se začíná natahovat. Co naplat, jedu co to dá a snažím se sjíždět odlepy. Naštěstí je aspoň většinou volné místo, že se dokážu protáhnout kolem odpadlíků. Tempo čela se neztenčuje ani s blížícím se vrcholem, do sjezdu najíždím ve vláčku odpadlíků.

Lehce namotaný sjezd zpět k hlavní silnici se dá jet svižně, jen je třeba se vyvarovat prostředku silnice, kde jsou zbytky posypu a mohlo by to tam klouzat, nebo nedej bože defektit. Ve sjezdu se mě daří a společně s dalšími dojíždím kousek před odbočkou na hlavní čelní skupinu.

Odbočujeme doleva na hlavní silnici a začíná se stoupat k bývalé celnici na Konečné (4,9km/240m, 725 m.n.m.). Na čele pelotonu se neztenčeně jedou kule a tak se postupně peloton štěpí a já zůstávám s několika dalšími závodníky v malé skupince. Společně přejíždíme vrcholem stoupání a letíme do sjezdu k Turzovce. Vedoucí skupina je stále ještě na dohled. V naší skupince se celkem dobře spolupracuje a tak se nám postupně ve sjezdu daří ztrátu na čelo zkracovat. Ačkoli jsem s tím už moc nepočítal, v nájezdu do Turzovky se na hrotu závodu přece jen maličko zvolnilo, takže jsme se přece jen docvakli.

Rovinatý přejezd pod Kelčov tedy jedu s hlavní skupinou a snažím se přece jen maličko orazit, před výšvihem na Kelčské sedlo (4,8km/230m, 759 m.n.m.).  Pod Kelčovem odbočujeme vpravo a začínáme mírně stoupat. Zatím je silnice široká, čehož se snažím využít a pomalu se propracovávám trochu blíže čelu pelotonu. Nechci do závěrečného úzkého výšvihu najíždět moc zezadu. Docela se mě to daří a do úzkého hrdla najíždím asi v první třetině pelotonu. Střední prudká pasáž má stoupání kolem 20%, tady přichází ke slovu můj nejlehčí pastorek s 29 zuby, ale i tak musím ze sedla a pořádně zabrat. Čelo mě sice odjíždí, ale s tím se dalo počítat. Nicméně držím se dobře a do sjezdu najíždím se skupinou odpadlíků.

Tenhle nebezpečný sjezd s odvodňovacími kanály už znám z minula, takže jej zvládám bez větších potíží a daří se mě propracovávat se trochu dopředu. V Bílé si dojíždíme do větší skupiny. Na čele je stále dost dobrých závodníků, skupina tedy jede docela svižně. Já hlavně doufám, že platí objezd Šance přes Jamník. Čekají tam na mě kluci s pitím. Oddychnu si teprve tehdy, když odbočíme z hlavní silnice směrem na Jamník. Mám už obě flašky prázdné. Jede se tempo a je už docela teplo, takže doplňování tekutin je klíčové.

S nájezdem do krátkého stoupání k Jamníku si dávám velký pozor. Nevím, kde přesně kluci budou stát a jede nás poměrně hodně. Držím se raději na konci skupiny, kde mám přece jen větší prostor. Teprve kousek pod vrcholem čeká Pavel a dává mě první flašku. Eda stojí kousek z ním a podává mě druhou. Sláva, klaplo to. Rychle si dojíždím do skupiny a valíme k hrázi. Sjezd kolem hráze má nový povrch, takže odpadlo drncání po rozbitém asfaltu plném děr. To je příjemná změna.

Blíží se Ostravice, kde odbočujeme ostře doleva a začínáme stoupat na další ikonický kopec Smrček (3,6km/275m, 674 m.n.m.). Letos nás prý čeká ve stoupání objížďka, jak říkali na startu, tak jsem zvědav. Po chvíli koukám, že jedeme jinudy, než jsem kopec znal. Silnice je čím dál tím horší a horší. Asfalt začíná valem ubývat a povrch je čím dál hrbatější. Vjíždíme do lesa a asfalt končí úplně, už pokračuje jen prašná a kamenitá cesta. No bezva, tohle je tak nejlepší na defekt nebo ještě lépe k naboření ráfku. Snažím se stále držet vysoké tempo, ale jedu soustředěně a snažím se vyhýbat nejhorším místům. Úsek je naštěstí dlouhý jen pár set metrů a konečně najíždíme na známou silnici do sedla. No nebylo to nic moc, ale přežil jsem bez ztráty kytičky. Zbývající úsek do sedla jedu pěkně tempově a dojíždím si ještě pár odpadlíků. Pak si užívám ten nádherný lesní sjezd.

V rovinaté pasáži se sjíždíme do malé skupiny. Je tady také Karel Soušek, letos jezdíme hodně spolu. Skupina je celkem silná a jede se stále slušné tempo. Sem tam dojíždíme odpadlíky a přes malé brdky se blížíme do Trojanovic. Odtud nás čeká dlouhé stoupání na Pustevny (6km/460m, 1012 m.n.m.). Do kopce najíždím z Ráztoky s čelem skupiny. V úvodní pasáži mě sice Karel trochu odjíždí, ale zhruba po kilometru si ho dojíždím a pak si jedu z čela svoje tempo. Na novém asfaltu, který je v kopci teprve pár let, je to úplně jiné kafe, než po té staré rozbité asfaltce. V závěru se na čelo vysouvá Karel a spolu vjíždíme do sjezdu. Maličko jsem doufal, že se mě nahoře podaří chytit vodu a polít se, ale nezadařilo se. Hážu do sebe aspoň nějaké cukry a valíme do sjezdu.

Nasunuji se na hrot a užívám si parádní sjezd. Co je i na této straně kopce také nový povrch, je to parádní zážitek. V dolní šlapavé pasáži musím zvolnit, trochu jsem skupině odjel. Za chvíli zbytek skupiny dováží Eda Evinic, který jede parádní tempo. Jsme čtyři a je tady i Karel. V nájezdu na hlavní k Rožnovu se jeden závodník odpojuje na krátkou. Pokračujeme tedy jen ve třech, ale s Edou to odsýpá, jezdí parádní špice. Zakrátko odbočujeme na Hutisko-Solanec a čeká nás další stoupání na Soláň (6km/330m, 796 m.n.m.), dlouhá a tempová záležitost. Kopec zdolávám prakticky celý z čela naší skupinky, kousek pod vrcholem dojíždíme dvojičku, ve které je i Franta Landa. Těsně pod vrcholem čekají moji kluci a dostávám od Pavla flašku s pitím. Ještě se mě daří na vrcholu chytit kelímek s vodu, kterou si hned chladím hlavu.

V následném sjezdu se nám skupina natáhla, ale před Karlovicemi se dotahuje Eda zpátky a s ním i zbytek skupiny. Na kruháči jsme zažili maličko stresík, když na výjezdu nám nějaká červená nákupní taška nečekaně zpomalila. Nejblíže pádu byl právě Eda, ale naštěstí má rychlé reakce a ustál to. Na přejezdu k dalšímu ikonickému stoupáku naše skupinka celkem dobře spolupracuje a dojíždíme dalšího odpadlíka, který se k nám připojuje. Snažím se dostat do sebe ještě nějaké cukry, abych to vydržel.

Za Podťatým to začíná a najíždíme do toho pekelného kopce na Kasárne (3,5km/300m, 921 m.n.m.).  První půli odjíždím z čela, ale v závěru, kdy se blížíme k další dvojici závodníků, přebírají iniciativu Franta a Karel. Já se vyvážím za nimi a se skřípěním zubů zdolávám tankodrom před prémií. Za ní se mě daří opět chytit bizon s vodou, kterou si naperu pod přilbu a stíhám kluky, aby mě neujeli.

Ještě zdolat nějaké ty brdky a valíme do Makova. Začátek sjezdu jedu na čele, ale v dolní šlapavé pasáži se sjíždíme a já se trochu uklízím do skupiny. Je nás sedmička a v téhle partě odbočujeme v Makově vlevo a začínáme poslední stoupák zpátky k hranicím na Bumbálku (5,4km/250m, 859 m.n.m.).  Bohužel dnes poprvé se na začátku stoupání necítím dvakrát dobře. Takže zatím jedu na konci skupiny a snažím se v dolní mírné části se aspoň trochu sebrat. V nájezdu do střední prudké části už jsem na druhé pozici za Karlem, který teď rozjíždí pekelné tempo. S vypětím všech sil se mě daří se za ním udržet. Bylo mě jasné, že to v tomhle kopci bude zkoušet a mrzí mě, že zrovna teď jsem si musel vybrat těžkou chvilku. Takhle mě zbývá se jen snažit za ním držet. Takže zatnout zuby a pověsit se mu za zadní kolo. Ještě asi dvakrát během stoupání se Karel pokouší zvýšit tempo, ale vždy se k němu se skřípěním zubů dotahuji. V posledním kilometru už to maličko vzdává a pouští mě dopředu. Já už ale na zvýšení tempa nemám a zbytek kopce jen tempově dojíždím.

Skupina se tedy udržela v celku a vypadá to, že nás čeká hromadný spurt, pokud se někdo nepokusí ve sjezdu odjet. To však vzhledem k tomu, jak se jel poslední kopec, není pravděpodobné. Zatím jedeme ve sjezdu pohromadě a v dolní šlapavé části se začínáme blížit k Bílé. Do cíle zbývá posledních pár kilometrů. Na vjezdu do Bílé už je cítit, že se všichni rychtují na závěr a jede se zvolna. Teď se čeká, kdo nejdříve ztratí nervy a začne. Projíždíme do posledního kilometru a kolem mě se dopředu dere Karel. Jeho nástup ale nemá potřebnou razanci a bez problémů se za ním vyvážím. Do cíle je to ještě víc jak půl kilometru. Snažím se jet za ním, ale Karel začíná zpomalovat a já ztrácím nervy a jdu do spurtu sám. Sice si uvědomuji, že je ještě brzo, ale už to nemůžu vzít zpátky.

Zatím se držím na čele, ale pár desítek metrů před odbočkou do cílové padesátky mám už úplně tuhé nohy a zbytek skupiny jde přes mně. Najíždíme do ostré odbočky doprava před cílovou padesátkou, snažím se jet malý oblouk a ještě se na výjezdu pokusit někoho podjet, ale nedaří se mně dost podřadit. Poslední padesátku tak jedu moc na těžko a už s tím nemůžu nic dělat. Ve skupině jsem dojel pátý.

V čase 5:02:55 jsem celkově dojel na pěkném 14. místě a vyhrál jsem kategorii D. Na druhém místě naší kategorie se umístil Pavel Popiolek a třetí místo patří Pavlu Kudovi. Soupeřům gratuluji a blahopřeji ke skvělým výkonům! V cíli mě překvapilo, že Pavel Kuda jel dlouhou a tak jsem byl moc rád, že jsme se opět po čase sešli na bedně. Vždy, když se potkáme, vzpomenu si, jak jsme spolu jezdívali týmové časovky. Vždy to byl nezapomenutelný zážitek. Bohužel závěrečný spurt byl smolný pro Karla Soušku, kterého ten brzký nástup možná stál umístění na bedně a v kategorii bral čtvrté místo.

Poděkování posílám všem organizátorům ze sdružení Kolečko. Letošní ročník se jim opět povedl. Bylo to skvělé.

Poslední hodně velké poděkování patří jako vždy členům mého oddaného doprovodného týmu ve složení Pavel Bonta a Eda Pospíšil. Letos to měli zpestřené změnami trati, ale jsou to zkušení matadoři, takže to zvládli na jedničku. Kluci moc díky!

Výsledkový servis:

• výsledky 163 km celkové pořadí
• výsledky 163 km kategorie
• můj záznam z Polaru

Další odkazy na stránce závodu: www.beskydbike.cz

Doporučuji rozsáhlé fotogalerie a také krátký videosestřih, kde se dokonce v závěru mihne záběr na dojezd naší skupiny do cíle.