Mamut tour - 27.5.2017 - Přerov

31.05.2017 17:53

Letošní ročník cyklomaratonu Mamut tour v Přerově se konal až v sobotu 27.5., tedy o dva týdny později, než bývalo běžné v předchozích ročnících. Jelo se na stejné trati jako loni s délkou 212 km a převýšením kolem 3700 metrů. Jen začátek závodu se musel vyhnout neprůjezdné silnici v Prosenicích, takže ostrý start proběhl až po pomalém a opatrném průjezdu městem za Kozlovicemi. Nicméně dojezd závodu měl probíhat v původním profilu a přes most v Proseních jsme měli jet po provizorní pěší lávce. Nechtěl jsem nic nechat náhodě a tak jsem se v pátek cestou na prezentaci zajel na tu lávku podívat. Úzká vyvýšená dřevěná lávka vlevo od cesty. Nájezd a sjezd jen z udusané šotoliny. Bylo mě jasné, že po průjezdu několika set cyklistů před námi z krátkých tratí, to bude pěkný tankodrom a taky byl. Naštěstí tam alespoň byla dobrá regulace provozu ze strany pořadatelů, takže zbývalo jen překonat tuto překážku bez ztráty kytičky a defektu.

Myslím, že v téhle věci lze za letošní ročník pořadatelům opravdu poděkovat, protože mě přišlo, že regulovčíků bylo letos na trati více jako loni. Premiéru na závodě měla tzv. plovoucí uzávěra provozu pro čelo závodu (prvních cca 20 minut od čela závodu). Určitě přínosná věc, především pro špici závodu. Jen si říkám, kdy už konečně někdo něco udělá s těmi doprovodnými vozidly. Rok od roku je jich na maratonech víc a pak jsou k vidění absurdity, kdy za pětičlennou skupinou jede pět aut. Dokážu to pochopit ještě tak na čele závodu, kdy se jede na výsledek, ale v Hošťálkové jsem dojel osamoceného závodníka, za kterým se rychlostí 35-40 km/h táhla dodávka a za ní kolona několika aut. Byl tam docela provoz, takže trvalo několik kilometrů, než mohli všichni předjet.

No, ale pojďme na start. Sobotní ráno se ukázkově vybralo, už před začátkem závodu se udělalo docela teplo, takže na start jsem šel v krátkém. Ještě se chvíli čekalo na ukončení prezentace, která se protáhla, protože letos startovali všechny tři tratě najednou. Společný start byl zvolen z důvodu náročného průjezdu městem. Asi pět minut po půl deváté se konečně ozývá startovní výstřel a skoro čtyři stovky cyklistů vyjíždějí. Průjezd městem jsem ustál kousek za čelem. Několikrát se brzdilo, sice všichni vědí, že se nezávodí, ale stejně se lidi po stranách cpou dopředu a při každém zúžení se balík štosuje a dělají se vlny. Trocha ukázněnosti by byla na místě, stejně se ještě nezávodí.

Konečně máme Kozlovice za sebou, rozhodčí odmávli start a balík nabírá rychlost. V úvodní pasáži do Bystřice se snažím hlavně to ustát a dojet bez ztráty kytičky. V Bystřici se odpojí nejkratší trasa, balík se zmenší a nám se trochu uleví. Rozpojení tras bude na konci kostkového úseku, kterým se vyjíždí z náměstí. My pojedeme doleva na Chvalčov, céčko míří doprava na Slavkov. Udělal jsem dobře, že jsem se předisponoval na levou stranu. U toho rozdělení byl docela zmatek. V početném balíku se dáváme do první HP Tesák. Celý kopec se držím v hlavní skupině, dopředu moc nevidím, ale myslím, že je před námi nějaký únik. Těsně před vrcholem se trochu zrychluje a skupina se natahuje. Po rychlém sjezdu se sjíždíme a na Trojáku chytám od Pavla první flašku.

Zatím to jde dobře, valíme k Fryštáku. Bohužel průjezd městem se neobešel bez problémů. Už několikátý ročník se proplétáme přes okrajovou část města a pak skoro polní cestou mezi poli do Lukovečku. Ve městě stojí cik-cak auta, takže se motáme po silnici a myslím, že na druhé straně balíku jsem viděl nějaké pády, jak to lidi nezvládli. Následuje rozbitá polňačka za městem, kterou jedem z kopce. Je to místo, kdy mám opravdu strach, že se nevyhnu některé z těch obrovských děr. Vést tudy balík cyklistů považuji za mučení! Opět jedu s očima na šťopkách a samozřejmě jsem chytil odlepa, jak se balík natáhl. V Lukovečku se naštěstí vše sjíždí a čeká nás druhá HP na Hadovnu.

Celé stoupání se držím ve skupině a celkem bez problémů akceptuji tempo. Je tu vrchol a v následujícím sjezdu musím být velmi opatrný. Byl jsem tady trénovat před pár týdny, v dolní pasáži je hodně nepořádku na silnici po těžbě dřeva. Je ale sucho a když se budeme držet ve vyjetých kolejích, bude to bez problémů. Jde to dobře, ale někteří jsou hodně opatrní, takže sjíždíme skupinu poměrně dlouho. Před námi je třetí a nejtěžší HP Grapy. Nájezd je úzký a proklatě prudký. Snažím se najíždět co nejblíže čelu skupiny. Je nás stále poměrně dost a na úzkém výšvihu kolem chat je kolo na kolo. Zatím stíhám se skupinou. Vyjíždíme do střední pasáže na louce. V prudkém úseku se skupina začíná natahovat a čelo nám trochu odjíždí. Chtěl bych se trochu propracovat dopředu, ale několikrát se musím proplétat a zbytečně zpomalovat. S blížícím se vjezdem do lesa se nám čelo pomalu vzdaluje a já už nejsem schopný s tím nic udělat. V úvodu lesní pasáže jsem zavřený ve skupince a než se propletu ven, ztrácím poslední možnost dotáhnout se zpět do čela. S ostatními odpadlíky přejíždím čáru horské prémie na louce a posledním houpákem se blížíme k nájezdu na hlavní silnici.

Řítíme se lesní silničkou a koukám, že dole leží kolo křížem přes cestu. Chlapík se hrabe zprava z lesa, řvu jak na lesy, aby tam nelezl! Tohle už neubrzdíme, naštěstí se strhul zpět a my jsme projeli po krajnici. Uf, to bylo o centimetrech! Byli tam spadení dva, ten druhý se vymotával z levé příkopy i s kolem, jak jsem zahlédl. Lámu poslední výšvih a jsem na hlavní. První skupina je definitivně pryč.

Sjezd jedu na hraně, ale na odbočce ke Slavkovu už jen zahlédnu první skupinu v dáli. Je to pryč, zůstávám v druhé skupině. Na kopci chytám flašku od Pavla. Začínám mít nepříjemné bolestivé pocity od stehenních svalů, asi jsem poslední úsek jel hodně hranu. Musím se najíst a snad to přejde. Ve skupince se jakž takž spolupracuje, a tak zatím jedeme svižně. Na výjezdu k Dřevohosticím vidíme vedoucí skupinu asi pět set metrů před námi v kopci. Ještě pár brdků a je tu rozdělení tratí. Na dvoustovku nás odbočuje pět.

Už chvíli cítím, že mě to nejede nijak valně. Musím se hodně snažit, abych akceptoval tempo skupiny. V Nětčicích nás dojíždí skupinka ve které je i Pavel Popiolek s Romanem Bronišem. Tempo skupiny se okamžitě zvyšuje a já začínám mít opravdu vážné problémy. Každou chvíli si musím sjíždět díry a dost mě to vysiluje. Definitivně ze skupiny odpadám kousek před nájezdem do další HP Tesák-Foncky, v brdku před Podhradní Lhotou zůstávám definitivně sám. Předjíždím ještě jednoho odpadlíka s číslem 285, ale ten zůstává z mnou. Co mě zbývá? Pokusit se jet své vlastní tempo, nic jiného. Naštěstí nohy mě zatím poslouchají a tak na Tesák vyjíždím celkem bez problémů. V dolní mírné pasáži mě předjíždí závodník s číslem 356, ale daleko neujíždí, na vrchol dojíždím asi sto metrů za ním.

Rychlý sjezd a krátký stoupák na Troják, kde mě před vrcholem předjíždí motorka „Konec plovoucí uzávěry“.  Nahoře čeká Pavel s dalším bidonem a valím dolů. Proplétám se mezi auty sjezdem do Hošťálkové. Teď bude nepříjemný úsek, sice stále mírně z kopce, ale přímo proti čerstvému větru. 356-ka jede kousek přede mnou a za ním je dodávka, která mu asi dělá doprovod. Docela se to za ní začíná štosovat, provoz je poměrně hustý. Když tu kolonku dojedu, zůstávám za nějakou skříňovou avií a čekám, až se jim podaří předjet. Pak předjíždím dodávku také a chytám kolegu do háku.

Je to s podivem, ale i proti tomu nepříjemnému větru mě to docela jede. Párkrát se prostřídáme na špici a odbočujeme doleva na Kateřinice. Teď bychom měli mít vítr zprava, ale v úzkém údolí se to točí a každou chvíli foukne z jiné strany. Stále jedeme spolu a občas se za něj schovám, abych si na chvíli orazil. Před námi je poslední HP Lázy. Nechtěl bych se nechat už nikým dojet, takže musím dát kopec nadoraz, abych si udržel náskok (pokud ještě nějaký mám). Kolegovi odjíždím už v prvním prudkém úseku, kdy není schopen akceptovat moje tempo. Na otevřené střední pasáži, kdy mě jednak fouká a ještě je tady hnusně zvlněný povrch, si dávám do těla. Konečně vjíždím do lesa. Ještě poslední prudký výšvih a jsem nahoře. Nohy stále jedou dobře, ale tepovku nedostanu přes 160-ku, něco je špatně.

V prudkém sjezdu už dostávám vítr zprava a jede se o poznání lehčeji. Brdky před Kelčí přejíždím celkem dobře, jen mě překvapil vybagrovaný úsek silnice v serpentýně před Kelčí. Naštěstí nikdo nejel v protisměru. Tyhle naše „opravy“ silnic miluju, nejdřív se to rozvrtá, dají se tam značky a řidiči poraďte si jak umíte, nazdar!

V Kelči se točí doleva a tak se definitivně dostávám z větru a po brdku v Mahloticích chytám poslední bidon od Pavla. Zakrátko už drtím předposlední kopec na Maleníku a sjíždím do Týna. Na odbočce k Hlinsku na mě regulovčík volá, že mám skupinku kousek před sebou, no já nahoře nikoho nevidím. Až před Pavlovicemi dojíždím osamoceného závodníka s číslem 278. Chytá se mě do háku a společně se blížíme k Prosenicům. Tady je ta zpropadená lávka, upozorňuji na ni i kolegu v háku, bude třeba ji přejet hodně opatrně. Je tady regulovčík, který nás také vyzívá k opatrnosti. Já jsem si ale včera lávku okoukl, takže jen dávám bacha na ten rozházený makadan na výjezdu a sjezdu. Kolem lávky je hodně diváků a povzbuzují!

V namotaném výjezdu z Prosenic ztrácím svého háčka a jedu opět sám. Je to už jen pět kiláků a po větru, takže jen v podstatě volně dojíždím a jsem v cíli.

Bohužel letošní ročník mě jednoduše nevyšel. Kdo ví, co bylo pravou příčinou, ale výsledek byl ten, že v druhé části závodu jsem v podstatě přišel o intenzity. Na přiloženém záznamu z Polaru je pěkně vidět, jak mě v druhé části závodu klesla tepovka a i když jsem jel hranu v kopcích, nedostal jsem se přes 160 tepů za minutu. To je u mě hodně nezvyklé. Přičemž jsem jel velice solidní tempo a v podstatě posledních cca 90 km jsem jel sólo. Z druhé skupiny jsem se odpojil v čase asi 3:40. Neměl jsem žádné žaludeční problémy ani mě nic jiného nebolelo.

V celkovém pořadí jsem obsadil 22. místo a v kategorii 5. místo. Naši kategorii vyhrál skvělým výkonem Jaromír PYTEL v čase 6:14:47. Na druhém místě dojel do cíle Roman Broniš, třetí místo obsadil Bedřich Průcha. Soupeřům blahopřeji ke skvělému výsledku!

Děkuji svému doprovodnému týmu za podporu. Eda s Pavlem opět zvládli předávky bez problémů a vysloužili si v cíli pochvalu za obětavost od třetího muže celkového pořadí Tomáše ČERA, a to už něco znamená. Jsem si vědom, že mám k dispozici opravdu skvělý doprovod, což jen tak někdo v pelotonu nemá a jsem klukům moc vděčný, že jsou ochotní se mnou tyhle štrapáce absolvovat.

Pořadatelům z Miko-cycles Přerov rovněž velké poděkování. V dnešní době není jednoduché silniční maratony pořádat a to že drží stále i tradiční silniční verzi Mamuta je obdivuhodné. Samozřejmě vždy se najdou drobnosti, které by bylo možné udělat jinak, ale ve finále jsme my silničáři vděční, že pro nás někdo tyhle podniky organizuje. Ještě jednou moc díky!

Pro mě to byl poslední Mamut tour v kategorii AM3, pokud se postavím příští rok na start, tak už to bude v kategorii AM4. Dovoluji si tedy připojit malou statistiku mých účastí v kategorii AM3 od roku 2008. Z osmi účastí bylo šest druhých míst. Nutno ještě připomenout, že v roce 2008 jsem jel ještě na ocelovém Šírerovi. Karbonového Ridley Excalibur jsem měl k dispozici až pro ročník 2009. Co je ještě zajímavé, jak během těch let narůstala kvalitní konkurence v kategorii. Můj dnešní výsledek by v roce 2009 stačil na druhé místo, dnes už jen na páté.

Tak doufejme, že příští rok dostanu možnost na reparát, v kategorii AM4.

Výsledkový servis:

Další informace a odkazy na fotogalerie najdete přímo na stránce závodu:

https://miko-cycles.cz/

Štítky:

| |

Zpět