Krakonošův cyklomaraton - 6.8.2016 - Trutnov

Je sobota šestého srpna a já se chystám na svou druhou účast na Krakonošově cyklomaratonu v Trutnově. Po včerejším přechodu studené fronty se trochu ochladilo, ale obloha je vymetená a počasí slibuje mírné letní teploty, nicméně žádná vedra. Spíše možná nějaké ty přeháňky v kopcích by mohly hrozit. Role mého doprovodu se ujali Eda Pospíšil a Mirek Mikláš. Eda tady už byl loni, takže počítám, že to zvládne. Pro Mirka je to v Trutnově premiéra.

Startuje se opět na pěší zóně, snažím se postavit se do startovního koridoru co nejdříve, abych se pak nemusel moc prodírat dopředu. Mají tady novinku, přední VIP zónu pro profíky. Vypadá to, že letos jich tady bude hodně. Nemám nic proti profi závodníkům, spíš mě mrzí, že je organizátoři nedokáží oddělit od amatérů. Takže startují v našich kategoriích, což nepovažuji zrovna za šťastné. Co si pamatuji, tak naposled dokázal udělat samostatnou kategorii ELITE Tomáš Čada na Sudetech. Od té doby to nikdo prostě neřeší.

Já to taky pouštím z hlavy. Přijel jsem do Trutnova hlavně pro body do seriálu, jinak mě tento „cyklomaraton“ nijak zvlášť neoslovuje. Pokud by nebyl v seriálu, asi bych sem tu dlouhou cestu nevážil. To není otázka organizace závodu, ta funguje velmi dobře, ale tohle prostě není maraton.

VIP zóna je plná a můžeme jet. Výjezd z města je slavnostní a začíná se závodit až venku. Hned od začátku se jede hodně ostře a nástupy na čele se rychle střídají, takže ještě než dojedeme na polskou stranu, je vepředu odjeto tak 15-20 lidí. Já zůstávám v hlavní skupině a snažím se moc nezaostávat, ale co je to platné. Skupina se téměř stále natahuje a sjíždí, takže pod stoupáním na Pomezní boudy jsem už docela vycukaný.

Stoupání se jede poměrně ostře, ale daří se mě udržet se na chvostu hlavní skupiny, se kterou se pak řítíme dlouhým sjezdem. Naopak přejezd do Pece se jede v pohodě. Čeká nás pekelné stoupání na Pražskou boudu a já ještě pod kopcem čekám na flašku od Mirka. Na kopec jsem se letos připravil a vezu si svůj největší pastorek s 29 zuby.

Předání bidonu od Mirka probíhá bez potíží a já se snažím najet do stoupání s čelem skupiny. Zpočátku stíhám tempo čela, ale v půli kopce přece jen ztrácím a trochu mě tuhnou nohy. Nevzdávám to a na prémii u Pražské boudy dojíždím s malým odstupem za koncem skupiny.

Začátek sjezdu je opět vražda! No co se dá dělat, když už jsem tady, musím jet a snažit se dojet do skupinky, na kterou ztrácím asi 100 metrů. Jedu co to dá, ale snažím se moc neriskovat. Bohužel tady nejsem sám a další jezdec, který se také snaží docvaknout, to kolem mě bezhlavě pere. Raději uhýbám a dávám velký pozor. No, borec to dole na šotolině mezi kalužemi málem nedobrzdil. Lekl jsem se, že to neustojí a já to do něj naperu. Takže jsem zabrzdil více, než bylo třeba. Jenže chlapík to na poslední chvíli ustál, ale já jsem na něj něco ztratil. Takže si to budu sjíždět sám!

V dolní části sjezdu makám jako bulhar. Do dalšího mírného stoupání stejně najíždím s malou ztrátou na skupinu, která se mezitím sjela a má kolem dvaceti členů. Vypadá to, že když pojedu, měl bych se nejpozději v dalším sjezdu už docvaknout. Jenže asi v půli kopce přichází studená sprcha. Ne, že bych ztrácel, stále se pohybuji asi padesát metrů za skupinou, která teď jede poměrně rychle. Nepříjemné pocity v části těla, která se opírá o sedlo, se opakují a signalizují problém. Mám prázdnou zadní gumu! Rychle hledám místo, kde se dá zastavit a opřít kolo.

Zastavuji u zábradlí na mostku. Ještě než stihnu vytáhnout pumpu, projíždí kolem malá skupinka. A kruci, s těmi jsem se mohl svézt! Rozhoduji se jenom nafoukat gumu. Mám uvnitř preventivní tmel, snad se ještě chytne. Bombička je v duši za pár vteřin a já opět naskakuji na kolo.

Těsně pod závěrem stoupání mě dojíždí osamělý jezdec, zapojuji se do háku a společně sjíždíme dolů. Jenže v závěru sjezdu už cítím, že zadní guma v zatáčkách nedrží. Na odbočce na hlavní silnici vidím zastávku, brzdím u ní a hmatám na zadní kolo, je poloprázdné. Řešení nefunguje, musím doplnit tmel. Jenže, to si vyžaduje už delší operaci s vyšroubováním ventilku a tak mě oprava zabere pár minut. Po nafoukání se na plášti objevuje lehký výron tmelu, takže je v dírce a měl by ji ucpat. Doufám! Další bombičku a tmel nemám!!

Pod poslední stoupání se blížím sám. Už je mě jasné, že dnes to na pěkný výsledek nebude. Přede mnou je tak 50-60 lidí. Vypadl jsem z tempa a jedu ztuha. V první polovině stoupání mě dojíždí tříčlenná skupinka, ale mě se nedaří zapojit. Po chvíli se přece jen rozehřívám a jedu slušně. Skupinku si držím stále na dohled.

Pod vrcholem zastavuji u Mirka, který mě podává pití. Kontroluji zadní gumu, zatím drží. Nicméně, domlouváme se, že pojedou kousek se mnou, kdyby bylo potřeba vyměnit zadní kolo. V autě mají náhradní výplet.

Těsně před koncem stoupání mě dojíždí další závodník a ve sjezdu se sjíždíme do pětice. Začínám se opět cítit dobře a těším se na závěr závodu. Kluci spolupracují. Sjíždíme poslední sjezd a při nájezdu na hlavní k Trutnovu dojíždíme trojičku závodníků před námi. Je nás osm.

V mírném stoupání před Trutnovem to pár lidí zkouší nadělit, ale skupina zatím zůstává pohromadě. Já zkouším nastoupit v závěrečném stoupáčku před kruháčem, ale skupina se drží pohromadě. Začal jsem moc brzo! Hlídám si místo na druhé-třetí pozici a na výjezdu z kruháče opět nastupuji. Do posledního namotaného kilometru je třeba najet v čele. Daří se a tak to dotáhnu až do cílové rovinky.  Na hrbaté kostky poslední stovky metrů závodu najíždím z čela. Ve finální padesátce již však nestíhám a tak mě postupně předjíždějí tři závodníci. Mám to za sebou!

Pohled do výsledkové listiny mě tentokrát moc nepotěšil. Celkové 65. místo a v kategorii 18. pozice v čase 4:12:02. Co se dá dělat, proti větru se čůrat nedá! Nijak zvlášť dobře mě to nejelo a spolu s technickým problémem to byla vražedná kombinace. Moc doufám, že příští týden v Teplicích to bude lepší.

Naši kategorii vyhrál po fantastickém výkonu Jirka ZÁRYBNICKÝ. Jirka zajel skvělý závod a to vítězství bylo více než zasloužené. Posílám alespoň takto na dálku velké blahopřání! Na druhém místě dojel Libor Janoušek a třetí místo uhájil Daniel Pápež. Na Bedřicha Průchu bohužel zbyla jen nepopulární brambora, ale i tak zajel skvěle. Všem soupeřům velká gratulace!

Nakonec velké poděkování svému týmu za bezchybnou podporu a Edovi zvláště za pěkné fotky.

Výsledkový servis:

• výsledky 140 km – celkové
• výsledky 140 km – kategorie M40
• můj záznam z Polaru