Alpský čtyřboj 2016 - Hanka Ebertová - reportáž

Před pár dny jsem se vrátil z krátké dovolené a koukám, že Hanka už má hotovou reportáž z naší společné akce v Alpách. Jak je u ní obvyklé, vzala to pěkně z gruntu a pečivě, určitě doporučuji k přečtení. Zajímavé jsou také vložené obrázky přesných profilů stoupání na jednotlivé passy.

Pro mě osobně je ale nejzajímavější část, která se věnuje mému vlastnímu výkonu na kole. Už z letmého pohledu na můj záznam z Polaru je vidět, že jsem první etapu jel zbytečně intenzivně. V podstatě jako maraton. Této chyby jsem si byl však vědom už v průběhu akce. Daleko důležitější je pro mě Hančin (a Petrův) poznatek, týkající se mého současného stylu jízdy na kole. Hanka mě to už naznačila cestou zpátky, ale teď pomalu začínám chápat a docházejí mě změny, kterými jsem za poslední tři sezóny prošel.

V prvé řadě si musím uvědomit, že od roku 2013, jsem v podstatě žádný ultramaraton nejel. Okruhové 24-hodinovky nelze za ultra považovat, je to jen slabá náhražka. Naopak začal jsem jezdit poměrně hodně krátkých silničních závodů. Tato změna mě, spolu s přibývající konkurencí v kategorii, nutila se přizpůsobit. Tudíž jsem se stále více snažil jezdit rychlostním a tedy silovým způsobem. Jenže jsem tím pádem zřejmě postupně přicházel o schopnost tzv. přepnout se do „ultra módu“, který je pro vytrvalecké ježdění nezbytný. Momentálně doluji z paměti vzpomínky na mé ultramaratonské začátky, kdy jsem se před závodem mentálně přepínal a na výkon se psychicky připravoval. Začínám si uvědomovat, jak to bylo důležité a že se budu muset nad tímhle problémem ještě pořádně zamyslet. Zvláště, když se stále nevdávám myšlenky na provozování ultracyklistiky do budoucna. Stále se vrací jako bumerang poznání, že ultra je nejen o fyzických, ale neméně také o mentálních schopnostech.

Je to pro mě poměrně zásadní zjištění a výzva do budoucna. Pokud se chci ultra dále věnovat, bude nutné se vrátit ke kořenům a oživit pozapomenuté schopnosti a dovednosti. Děkuji Hance a také Petrovi za toto poznání, ke kterému bych se sice možná časem sám také dopracoval, ale třeba také ne. Takhle mám příležitost se zamyslet nad tím, kam chci v cyklistice dál směřovat a pokusit se tomu přizpůsobit svou fyzickou a psychickou přípravu.

P.S. Hančin report si určitě přečtěte, stojí za to!